Komunistická žranice na stojáka: Češi to dřív jedli po kilech, dnes by z toho gastroenterolog dostal tik
Chlebíčky s vlašákem, křupavé topinky s tatarákem, tlačenka s cibulí a octem, vepřenky polité majolkou, to vše zapíjené lacinou kořalkou či poctivým pivem. Takhle se slavilo za dob našich rodičů a prarodičů. Automat Koruna byl oblíbeným místem na dolním konci Václaváku, kde se denně scházely tisíce Čechů všech společenských vrstev, aby se za hubičku nacpaly k prasknutí.
Vzpomínáte na ty fronty táhnoucí se až na ulici, na jídlo ve stoje a na neopakovatelnou vůni smíšenou s cigaretovým kouřem?
Od prvorepublikové nóbl jídelny k lidovému bufetu
Slavný Automat Koruna v Praze měl za sebou vskutku zajímavou historii. Na stejném místě dříve stával dům U Spinků s kavárnou Café Wien, kde navzdory německému názvu popíjeli kávu čeští obrozenci jako Palacký a Rieger. Proslulý Automat Koruna zahájil provoz v roce 1931. Vnitřní prostory navrhl významný architekt Machoň a povedlo se mu to tak skvěle, že jej pozvali do Londýna realizovat podobný projekt na hlavní nákupní třídě.
Přezdívka „Automat“ měla své praktické opodstatnění. Stačilo do automatu vhodit minci a sami jste si z mosazného kohoutku načepovali limonádu nebo z výsuvné přihrádky vytáhli připravený chlebíček bez obsluhy.
Za první republiky to bylo honosné místo pro smetánku, ale po válce a znárodnění se z něj stal legendární bufet 4. cenové skupiny, tedy nejlevnější možný.
Párky, vepřenky a bramboráky
Nabídka v Koruně byla pověstně pestrá, od vyhlášených párků v přírodním střívku přes šťavnaté vepřenky, křupavé bramboráky, knedlíky s různými omáčkami až po sladké zakončení v podobě buchtiček se šodó nebo osvěžujícího jahodového koktejlu. Každý den dveřmi podniku prošlo až několik tisíc strávníků.
Provozní koncept byl jasný, tedy žádné dlouhé vysedávání, ale rychle se najíst a pokračovat v cestě. V Koruně se stálo u pultů, jen pár šťastlivců mohlo sedět u stolků u výloh s výhledem na Václavák.
Zázrak z prošlých surovin
Ruské vejce, ikonická česká pochoutka, která dobyla oslavy, svatby a každý bufet v zemi, se narodilo právě v Automatu Koruna někdy v 50. letech 20. století, a to doslova z nouze. Tehdejší provozní automatu Josef Hliňák a šéfkuchař Jiří Tučner měli problém, ve skladech se jim hromadily potraviny, kterým se blížil konec trvanlivosti. Červená řepa, sledě a vejce, které by jinak museli vyhodit. A tak vymysleli nová pokrm.
Do klasického bramborového salátu přimíchali prošlou červenou řepu a téměř zkažené sledě. Kromě toho uvařili stará vejce, navrch přidali majonézu a ozdobili kouskem pečené papriky.
A proč zrovna „ruské“ vejce? Jednalo se o chytrý tah provozního Hliňáka. Potřeboval schválení od soudruhů, tak náměstkovi Liprtovi namluvil, že se podobná pochoutka už dávno prodává v Kyjevě. S odkazem na sovětské bratry pochopitelně žádné obstrukce nehrozily. Existují ale i jiné teorie. Název prý mohl být inspirován klenotníkem Fabergém a jeho zdobenými carskými velikonočními vejci.
Když vzpomínky chutnají lépe než realita
Ale jak vlastně vypadá originální ruské vejce z Koruny? Receptura je vlastně docela jednoduchá: natvrdo uvařené vajíčko, vlašský salát s bramborami jako základ, plátek šunky, hrášek, proužek červené papriky a kousek kyselé okurky. Fajnšmekři pak celou kreaci zalévali vrstvou želatiny. Vzniklo tak ruské vejce v aspiku, které dodnes vyvolává u zahraničních turistů směs údivu a hrůzy.
Dnes už většina z nás ví, že kombinace tučné majonézy, vajec a různých dochucovadel není zrovna nejzdravější volbou. A přesto je ruské vejce dodnes součástí nabídky mnoha lahůdkářství.
Zdroje: fresh.iprima.cz, medium.seznam.cz, cs.wikipedia.org
