Tohle byli největší cvoci Československa. Žili v lese jako podivíni, ale Češi by je dnes objímali na potkání
Asi si všichni ještě pamatujeme ty staré dobré časy, kdy jsme seděli doma u televize a koukali na Večerníčky. Určitě jste se i vy smáli těmto dvěma podivínům, kteří žili v lese a jediným jejich úkolem bylo bavit den co den děti po celém Československu. Tahle pohádka je na světě už přes 50 let a stále nás všechny baví. Získala si srdce mladých i velkých a jen tak ještě nezmizí. Pojďte se podívat, o co se vlastně jedná.
Zkuste se duchem vrátit do roku 1968. Československo na prahu normalizace a jediné, co dávalo dětem a dospělým trochu možnost vytratit se z tohohle světa, byly večerní pohádky. V jedné takové animované pohádce se objevovali i dva takoví zvláštní mužíci, kteří bydleli v pařezovém domečku a vyprávěli nejrůznější příběhy, kterými se nám snažili zlepšit večer. Autorské duo Václava Čtvrtka a Zdeňka Smetany spojilo síly s legendární a nestárnoucí Jiřinou Bohdalovou a společně přivedli na svět jedny z nejikoničtějších pohádkových bytostí u nás.
Netrvalo to dlouho a tihle dva skřítci dobyli srdce dětí i jejich rodičů. Dodnes si je pamatuje snad každý. A kdo je moc mladý na to, aby je zažil, určitě o nich alespoň slyšel od rodičů nebo prarodičů. Přeci jenom se dá těžko zapomenout na takové dva podivíny pěstující prazvláštní rostliny, mluvící s houbami a neustále vymýšlející potrhlé nápady. Pojďme se podívat, proč jsou tihle dva stále takový fenomén.
Proč je to pořád hit?
Prvně je potřeba zmínit, že Pohádky z mechu a kapradí, kde Křemílek a Vochomůrka vystupují, jsou něčím, co lze jenom těžko nahradit. Dokáží vám totiž navodit takový ten příjemný pocit, jako schovat se pod teplou deku. Sledování tohoto animovaného seriálu je pro mnoho lidí srdeční záležitost, která evokuje pocit bezpečí a domova. Přeci jenom jsou příběhy těchto dvou kamarádů tím ideální pro večerní odpočinek nebo přípravu dětí ke spánku.
Ať už jdou společně péct koláče, zasazovat nová semínka nebo páchat jiná dobrodružství, vždycky vás příjemně rozesmějí, pobaví a dojmou. V podstatě všechno, co má správný Večerníček mít. Václav Čtvrtek se Zdeňkem Smetanou navíc dokázali vytvořit místo, kde se každý cítí dobře. Jejich svět je plný kouzelných bytostí, mluvících hub nebo třeba hodin, které ukazují místo času roční období. Pro nás Čechy je tenhle seriál klasikou plnou našeho typického nevinného humoru. A není tak divu, že na něj nedáme dopustit.
Kouzlo jejich obydlí v nás zanechalo stopu
Kouzlo samozřejmě netkví jenom v samotném obsahu a scénáři. Při prvním zhlédnutí si ihned zamilujete i Smetanův specifický výtvarný styl a často až roztomilé postavy a lokace. Třeba taková chaloupka, ve které Křemílek a Vochomůrka bydlí, je něčím neuvěřitelným – a zná ji takřka každý. Přitom se jedná o poměrně jednoduchou a prostou animaci. Neznamená to však, že by to Zdeněk Smetana nějak odflákl, ačkoliv není jeho styl příliš složitý, je plný detailu a příběhů. Každá malá čárka se u něho počítá a má svůj důvod.
Samotné příběhy, které oba skřítci zažívají, jsou plné poučných myšlenek, krásných gest a přátelství. Na svých dobrodružstvích totiž často nejsou sami. Potkávají ostatní postavičky, které potřebují pomoci nebo je něco trápí a tihle dva nikdy neodmítnou podat pomocnou ruku. Což je dost možná i hlavní myšlenka, kterou chce seriál malým dětem předat. Neznamená to ale, že by neměl dospělým co nabídnout. Právě naopak. Často se v těchto dvou podivínech skrývá s odstupem času mnohem více moudrosti, než jsme si jako děti mohli myslet.
Česká klasika navždy v srdci
Křemílek a Vochomůrkou jsou jednoduše zábavou pro celou rodinu. Navíc se postupem času etablovali jako jedny z nejpopulárnějších pohádkových postav vůbec. Když se u nás dneska řekne slovo „večerníček“ valná většina lidí si představí právě tyhle dva. A to už o něčem svědčí. Navíc nám i teď v dospělosti připomínají, jak krásné bylo být dítětem a zároveň nám nabízejí alespoň nějakou šanci se do těchto nevinných let trochu vrátit.
Zdroje: csfd.cz, wikipedia.org, radiozurnal.rozhlas.cz
