Ani Bolek Polívka nepomohl. Nový český film má na ČSFD jen 11 %, přestože sliboval hit podle skutečnosti

Před týdnem jsme tu měli film od režisérky Toulové o nákupní horečce. Tentokrát si beru na paškál další její novinku z poloviny roku. Ta se tváří jako drama podle skutečných událostí, slibuje velký střet jedince se systémem. Takový český souboj jedince proti velkému zlému státu. Jenže realita je o dost jiná, než film ukazuje. To, že si film absolutně vymýšlí a přikrášluje pravdu, je ještě to lepší z celého snímku.

Tenhle film totiž není jen další nepovedený pokus o české drama. Od prvních minut je cítit, že nejde o běžnou fikci s uměleckou licencí, ale o dílo s jasným účelem. Teorie by byla dobrá, ale v praxi je to příšerné. V čele pozornosti stojí tvrdohlavý muž, který se odmítá podřídit úřadům, roky se soudí, mluví o křivdě, korupci a o tom, že se nikdy nevzdá.

To jsou ingredience pro příběh, který by se dal natočit jako napínavé drama souboje neprávem utlačovaného obchodníka s duší proti úřednímu státu.

Když je lež podána černobíle

Jenže tady se nic z toho nestane. Kritici opakovaně popisují, že vyprávění působí jako jednostranný manifest. Místo gradace se film točí v kruhu a opakuje stejné teze. Úředníci jsou vykresleni jako nekompetentní stvůry, média jako odporný bulvár, který údajně lže na objednávku. A hlavní hrdina je naopak morálně čistý bojovník, který myslí hlavně na děti a komunitu. Přitom neprůstřelným argumentem by bylo jenom podívat se na ceník vstupného. To je hned všem jasné, že tady nejde o děti ani komunitu, ale hlavně o byznys, ale kvůli tomu se nemusí točit celovečerní film.

Jakmile se v příběhu objeví náznak konfliktu doma, typicky s manželkou, hned se spláchne větou, že se to brzy spraví. A jede se dál. Bez jakéhokoliv vývoje nebo vykreslení skutečné situace.

Do toho, jak už to známe od paní Toulové, je vše natočeno ledabyle. Jakýkoliv střih a flashbacky vás natolik matou, že z filmu zase nemáte žádný ucelený obrázek, ale naprostý chaos. Vše to vypadá, jako by se prostě zcela nahodile poskládali různé scény dohromady, které nemají začátek ani konec.

A aby bylo jasno, na čí straně stojí pravda, film prokládá scény výpověďmi návštěvníků, kteří přímo do kamery chválí park a vyzdvihují osobnost hlavního aktéra. Výsledkem pak není drama, ale dlouhé propagační video, které se snaží působit jako film.

Toulová opět zasahuje a její tempo je vražedné

Teprve teď se dostáváme k názvu, o němž se mluví jako o jednom z nejhůř přijímaných českých titulů posledních let. Je pravda, že titulek je možná trochu přehnaný, protože z toho, co paní Toulová natočí je opravdu těžké vybrat ten nejhorší film. Každopádně tady jde o film Krtkův svět. Eva Toulová je známá tím, že si často píše scénáře, režíruje, hraje, produkuje a táhne projekty vlastní silou. V tomto případě ale opustila romantickou rovinu a natočila film podle kauzy pražského zábavního parku, jehož majitelem je podnikatel Josef Roušal. Jenže film se prvoplánově snaží prosadit jednu verzi pravdy jako jedinou správnou.

Kauza parku je dlouhodobě sledovaná. Jsou známá fakta, že park měl vznikat bez potřebných povolení, že měl zasáhnout do okolí lesa, oplocením omezit přístup a že se objevují i zmínky o znečišťování okolí a dalších sporech s úřady. Kritika zmiňuje také rizikové prvky, například vedení vysokého napětí nad areálem, případně konflikt s energetiky a plynovým potrubím. Zkrátka jsou tu nepřímé důkazy, které nelze brát černobíle. Film z nich ale černobílou pohádku udělal.

Premiéra jako setkání sekty

Zajímavé je, že i slavnostní premiéra připomínala setkání nějaké sekty, nebo přednášku nějakého motivační skupiny. Hlavní aktér, který na pódiu burcuje publikum, vyzývá ke sdílení na sociálních sítích a staví z projekce něco jako veřejnou mobilizaci, trošku ve stylu nějakého politického hnutí. Tenhle způsob propagace je pro část diváků možná fascinující, jenže samotnému filmu to rozhodně neprospívá, protože pak to funguje naprosto obráceně. Snímek, který chce vypovědět svoji pravdu o zkorumpovaném procesu, pak sám vypadá zkorumpovaný, akorát na druhou stranu.

Obsazení herců je rozporuplné. Setkáme se s hvězdami jako je Bolek Polívka, nebo Davidem Novotným a také soudkyní Zuzanou Bubílkovou. Jenže místo toho, aby herci film pozvedli, tak jsou jen dalším hlasem předpojatosti, ze které film vychází. Působí to, jako když si zaplatíte celebritu, aby o vašem produktu řekla, že je ten nejlepší a pak v zákulisí používají konkurenční produkt.

Film se stal krátce po premiéře internetovým memem a do kin přilákal jen stovky lidí, což jen posílilo otázku, pro koho vlastně vznikl. A to je možná ten největší důvod posměchu. Nejde jen o řemeslo. Jde o pocit, že film není vyprávěním, ale nástrojem k tomu někoho ovlivnit. A podle hodnocení na ČSFD pouhých 11 % se to zřejmě nepovedlo. 

Zdroje: filmovakritika.cz, totalfilm.cz, magazin.aktualne.cz, denikreferendum.cz