Kulturní propast jak vyšitá: Tenhle film Čechy spojuje, zatímto cizinci po něm hledají psychologa
Na tuhle srdcovku o české vesnici, která musí bojovat s komunistickým režimem, nedáme dopustit. V zahraničí tenhle film vnímají ale naprosto jinak. Zatímco my vidíme obraz doby, která je naštěstí již dávno zašlá, oni vidí neuvěřitelné politické běsnění. Takoví Japonci se doslova diví, jak obyvatelé Československa mohli tohle náročné období překonat. Pojďte se podívat, o jakém filmu je řeč.
Psal se zrovna rok 1968 a režisér Vojtěch Jasný se rozhodl natočit film, který se později zapsal do dějin československé filmografie. Snímek Všichni dobří rodáci je dnes klenotem, na který valná většina obyvatel naší země nedá dopustit. A není se čemu divit, jedná se o excelentní vhled do dob minulých, který rezonoval i mezi zahraničními diváky. Film, který vypráví o kolektivizaci na moravském venkově, je nejen historickým ohlédnutím nad zašlými časy, ale rovněž dojemným příběhem o rozpadu lidských životů. Pro nás Čechy a Slováky je tenhle film vyprávěním plným pravdy a detailu, ale například v takovém Japonsku to vnímají úplně jinak. Tamní fanoušky filmu nechává tenhle snímek v šoku. „Jak jste to mohli přežít,“ kroutí nevěřícně hlavou a na našem místě prý už hledají psychologa.
Proč je Češi tak moc milují?
Pro nás je tento film prostě poklad. Příběh takové obyčejně české vesnice, kde se vlivem režimu, kolektivizace a dalších nepříjemných termínů ničí rodiny, lámou se mezilidské vztahy a nenávratně se pálí mosty. Pro nás Čechy má snímek samozřejmě značně rozdílnou a bezesporu vyšší hodnotu než pro kdejakého zahraničního filmové kritika nebo fanouška.
A je to logické, my totiž v Rodácích vidíme pravdu tehdejší doby, nepříjemné vzpomínání na temné období v naší historii, ale zároveň skvěle zvládnuté a filmařské řemeslo, na které se jen tak neomrzí koukat. Radoslav Brzobohatý, Vladimír Menšík nebo především Vlastimil Brodský jsou v tomto snímku excelentní a po zhlédnutí celého filmu je z hlavy jen tak nevymažete. Ikonické scény, kde obyvatelé vesnice bojují s úřady, aby nepřišli o všechno, vám vženou slzy do očí. Především pak těm, kteří podobnou situaci museli doopravdy zažít. To je bohužel ta nepříjemná zkušenost, kterou oproti zahraničním divákům máme. I důvod, proč tak těžko chápou naši lásku k tomuto filmu.
Cizinci nechápou, že ještě žijeme
Absence historické zkušenosti s komunistickým režimem, který vládl zde ve střední Evropě, je sice jedním z důvodů, proč zahraniční diváci vnímají Všechny dobré rodáky jinak. Pro ně je film spíše takovým až fantazijním výletem do nějakého utopického pekla, které v jejich představách snad nemůže ani existovat. Scény, kde komunistická garnitura nutí vesničany k věcem, které se jim příčí, zakládají družstva a hrozí jim všemožné perzekuce, jsou pro zahraniční diváky jednoduše nepředstavitelné. A to nehledě na to, že pro nás to byla každodenní drsná realita. Například takoví Japonci jsou zvyklí na kompletně jiné historické události.
Samozřejmě taktéž neměli vždy na růžích ustláno, ale podobná situace jako byla v normalizačním Československu je kompletně minula. Film v nich budí beznaděj a strach a nedokáží plně pochopit, jak mohla střední Evropa tohle období zvládnout. Přeci jenom ale film rezonuje v zahraničí v pozitivním světle, o čemž svědčí i komentáře uživatelů na portálu Reddit: „Všichni dobří rodáci jsou mým nejoblíbenějším filmem české nové vlny. Tolik námětů k přemýšlení, tolik nezapomenutelných obrazů, tak hořkosladkých konců.“
Pro nás je tenhle film zkrátka očistou, historickým vzpomínáním a hrdostí na odboj, který naši předkové úspěšně zvládli. Pro zahraniční diváky to bude vždycky jiné, ale musíme být pyšní na to, že se i naši filmaři této myšlenky nevzdali a snaží se naše historické strasti prezentovat světu. Vojtěch Jasný natočil klenot, který zářil i ve světě. A je ve finále jedno, že je to možná z trochu jiných důvodů.
Zdroje: csfd.cz, wikipedia.org, reddit.com, filmovyprehled.cz
