Ukrajinský způsob sledování televize teď válcuje Česko. Češi konečně mění staré zlozvyky
Sledovat v Google Zprávách
Kdysi to měli Češi s televizí jednoduché. Zapnuli ji, vybrali si jeden ze dvou programů a nechali ji běžet, dokud se neozvala noční hymna a typické zrnění; dříve ještě monoskop. Dnes je to jako v jiném vesmíru: desítky až stovky kanálů, tisíce pořadů, streamovací platformy a nekonečné přepínání. Ukrajinci však sledují televizi jiným způsobem.
Na přepínání a hledání mezi tím množstvím pořadů jsme si zvykli velmi rychle. Typický večer v české domácnosti často připomíná rychlou přehlídku všeho, co by možná stálo za zhlédnutí. Hledáme hlavně zábavu a napětí. Po několika minutách to však vzdáváme, takže nakonec si pustíme něco, co už jsme třikrát viděli. Ale stejně při tom stále držíme ovladač v ruce. Pro každý případ…
Jako televizní diváci jsme si totiž vypěstovali jakýsi zvláštní národní sport: přepínání programu po pěti minutách. A přitom si ještě zanadáváme, že i přes neuvěřitelné množství kanálů v televizi zase nic není.
Na časté přepínání kanálů může divák i doplatit
A víte, co už se mi několikrát stalo? Sleduji program a naskočí reklama, na kterou se mi nechce koukat. Tak vezmu ovladač a projíždím programy, abych těch šest minut nějak přečkala. A zaujme mě nějaký pořad. Zadívám se a zapomenu, že jsem ještě před chvílí sledovala něco úplně jiného. A na to si vzpomenu při další reklamě na tomto kanálu a vracím se k původnímu pořadu. Takže vlastně nic nevidím celé.
Co v televizi večer sledují Ukrajinci?
Do našeho světa se v posledních letech začlenila další skupina diváků, a to ukrajinská komunita. A ta má zcela odlišný způsob sledování televize. Nejde ovšem jenom o jazyk či kulturní rozdíly. Jedná se o samotný způsob, jakým Ukrajinci televizi vnímají. Oni hledají příběh, takže dávají přednost psychologickým filmům, dramatům a snímkům, co mají hloubku. Zajímají je historické a válečné filmy, ale také dokumenty.
A sledují to se zájmem od začátku až do konce. Zatímco my bychom si raději pustili něco lehčího, nejlépe reality show, kde se v přímém přenosu hádá každý s každým. A to televizi sem tam ještě přepneme; co kdyby někde bylo něco lepšího…
Psychologická dramata místo reality show
A tak ukrajinský způsob sledování pořadů začal ovlivňovat v Česku večery, strávené u televize. Ať už chceme, nebo ne. Najednou se v obýváků ozývá: „Nech to, to je zajímavé.“ A dálkový ovladač, který byl dříve zvyklý na rychlou střelbu mezi kanály, jen bezmocně leží na stole a pozoruje, jak Ukrajinci sledují filmy až do samotných závěrečných titulků. Něco takového nezažil od devadesátek.
My, Češi, využíváme televizi často jen jako zvukovou kulisu. Běží na pozadí, zatímco vaříme, uklízíme, anebo řešíme e-maily. Ukrajinci ji vnímají docela jinak. Jako soustředěnou aktivitu. Když si pustí film, sledují ho od začátku do konce. Když si pustí seriál, nepřepínají po pár minutách. A když zasednou ke zprávám, sledují je celé, protože pro ně mají jinou váhu. A možná je to dobře. Možná jsme potřebovali připomenout, že televize není jen rychlá zábava, ale i příběhy, které stojí za to vidět celé. Mohou nás totiž nějakým způsobem obohatit. Pobavit i poučit.
Vliv ukrajinské komunity na žebříčky sledovanosti
A protože ukrajinská skupina televizních diváků je početná, začínají zmíněná témata stoupat na žebříčcích sledovanosti. Filmy se přestávají vypínat po deseti minutách, streamovací platformy hlásí, že snímky, které dříve rychle zapadly, se najednou objevují v TOP 10. Stejně tak si toho všímají české televize a platformy. A začínají na tento způsob diváckého přístupu reagovat. Někde přidávají ukrajinské titulky nebo dokonce nabízejí filmy v ukrajinštině. A zařazují ukrajinské pořady.
V čem je zásadní rozdíl? Dlouhodobě jiné návyky
Mediální analytik Alexander Horský vysvětluje, co stojí za rozdílnými návyky: „Proč Ukrajinci tolik sledují psychologická dramata a vážné filmy? Je to dáno kulturní tradicí. Ukrajinská kinematografie i televizní tvorba jsou dlouhodobě orientované na silné příběhy, často s historickým nebo společenským přesahem. Diváci jsou zvyklí na hlubší témata a svým přístupem mění sledovanost tuzemské nabídky.“
A protože Češi jsou národ zvídavý nebo spíš zvědavý, tak občas do těchto sekcí také zabrousí. A najednou objeví pořady, které by jinak minuly. Takže možná časem zjistíme, že televize není jen kulisa, ale okno do celého světa.
