Celé Česko obletěla zpráva o Květě Fialové: Její manželství bylo jeden velký podvod a habaďůra

Na první pohled to vypadalo jako pohádka. Herečka, jejíž tvář se objevovala na filmových plátnech i divadelních prknech, se provdala a lidé jí záviděli zdánlivě harmonický vztah. Společně se ukazovali na akcích, v rozhovorech mluvila o porozumění a dlouhém svazku, který měl být důkazem stability i opory. Málokdo tušil, že skutečnost je mnohem složitější.

Z dnešního pohledu se ukazuje, že za oponou úsměvů a zdvořilých slov se skrývala realita, kterou by v té době málokdo dokázal nahlas přiznat. Bylo to manželství, které se na první pohled ničím nelišilo od tisíců jiných, ale přece v sobě neslo zásadní tajemství. Teprve s odstupem času se začalo ukazovat, že jejich vztah skrýval mnohem víc, než bylo na první pohled patrné. Pro mnohé fanoušky to byl šok, protože jejich vztah dlouhá léta působil navenek bezchybným dojmem.

Skrytá pravda o svazku

Květa Fialová, jedna z nejvýraznějších postav československé kinematografie. Proslavila se mimo jiné jako Tornado Lou v legendárním Limonádovém Joovi, ale v soukromí vedla mnohem složitější život. Její manželství s režisérem Pavlem Hášou nebylo postaveno na lásce mezi mužem a ženou, nýbrž na vzájemném respektu a na společné péči o dceru Zuzanu. Sama Fialová po letech přiznala, že žila po boku muže, který byl „na chlapy“. A že jejich svazek měl spíše podobu dohody a přátelství než tradičního partnerského vztahu.

Manželství jako kompromis

V tehdejší době šlo o téma, o kterém se veřejně nemluvilo. Tahle věc byla tabu, a proto se podobné svazky uzavíraly z různých důvodů – společenského tlaku, rodiny nebo touhy po dětech. Fialová se nikdy netajila tím, že k mužům cítila odstup. A sama sebe označovala spíše za „antimilovnici“. Její manželství tak bylo zároveň únikem i útočištěm. Ona nemusela naplňovat očekávání společnosti v plném rozsahu a on mohl žít život, který by jinak čelil odsouzení.

Jak to viděla sama herečka

Ve svých pozdějších rozhovorech mluvila otevřeně o tom, že fyzická stránka vztahu ji nikdy nelákala. Společný život s mužem „na chlapy“ jí poskytoval svobodu od tlaku na intimitu a zároveň jistotu rodiny. Vzniklo partnerství, které fungovalo především díky toleranci, humoru a společnému cíli vychovat dceru. Přestože okolí vnímalo jejich svazek jako zvláštní, pro Fialovou to byl způsob, jak skloubit své osobní nastavení s požadavky doby.

Herečka sama v pozdějších letech opakovaně přiznávala, že necítila potřebu klasického partnerského života. Pro ni byly důležitější přátelské vztahy, svoboda a duchovní rovina bytí. S humorem sobě vlastním tvrdila, že neměla muže ráda, ale zároveň se obklopovala přáteli a kolegy, s nimiž ji pojilo silné pouto. I proto se mnozí divili, jak zvládala hrát smyslné role femme fatale, když sama akt považovala za zbytečnost. Právě tato dvojí tvář, herečka plná vášně na jevišti a žena odmítající tělesnou intimitu v soukromí, z ní dělá fascinující osobnost.

Reakce veřejnosti a odkaz

Když se pravda dostala na povrch, vyvolalo to vlnu zájmu i diskusí. Pro jedny šlo o důkaz statečnosti a upřímnosti, pro druhé o podivný kompromis. S odstupem času je ale jasné, že Fialová svým příběhem otevřela téma, o kterém se dlouho mlčelo. Její život tak není jen součástí kulturní historie díky filmům a divadlu, ale i díky odvaze žít jinak, než společnost očekávala.

Dodnes se vedou diskuse, zda její manželství bylo spíše tragickým omylem nebo geniálním řešením životní situace. Někteří odborníci na filmovou historii upozorňují, že právě otevřenost a schopnost přiznat své soukromé paradoxy z ní dělají ikonu. Květa Fialová se stala symbolem nejen díky svým rolím, ale také proto, že ukázala, že osobní život umělce může být stejně dramatický jako jeho tvorba.

Zdroje: medium.seznam.cz, krajskelisty.cz, idnes.cz