Kvíz: 10 otázek, co lidé nad 50 dají levou zadní. Mlaďoši si ani neškrtnou

Kdo pamatuje časy, kdy Husák seděl na Hradě a na banány se stávalo ve frontě? Padesátníci a starší mají zažité věci, o kterých dnešní mladí čtou možná tak v učebnicích dějepisu. Československo bylo plné paradoxů. Zatímco se stavělo metro, v obchodech chyběly základní potraviny. 

Tenhle kvíz prověří, jestli patříte k těm, kteří si pamatují normalizaci, emigrační vlny a tajné poslouchání Svobodné Evropy. Nebo jste z generace, která ani neví, co znamená slovo samizdat.

Prázdné obchody vs. plné věznice

Po srpnu 1968 se Československo změnilo k nepoznání. Gustáv Husák vyměnil Dubčeka a pustil se do třídění společnosti. Koho vyhodili ze strany, toho vyhodili i z práce, lékaři skončili jako topiči, novináři jako vrátní. Třicet tisíc lidí přišlo o stranickou knížku a s ní o budoucnost.

Režim rozhodně nechtěl přistupovat na zlatou střední cestu. Buď jste byli s nimi, nebo proti nim. Trest se často vztahoval na celé rodiny, děti nepřátel lidu se jen těžko dostávaly na vysoké školy. Proto se mnoho lidí rozhodlo sbalit si kufry a odejít do zahraničí. Do konce roku 1969 emigrovalo přes osmdesát tisíc lidí.

Kdo odešel, věděl, že už se nikdy nevrátí, přes hranice by se jen tak zpátky nedostali. Kdo zůstal, musel se naučit žít na místě, kde kontrolovali každý váš krok. 

Fronty, nedostatek a televize o dvou programech

Československá televize měla pouhé dva programy a barevně začala vysílat až v roce 1973. Sobotní večer se tak nesl ve znamení Večerníčka následovaném nějakým sovětským filmem o hrdinech války. V obchodech chybělo všechno možné. Stání ve frontě se stalo druhem národního sportu. Čekalo se na maso, banány i na pořádné boty. Kdo chtěl něco lepšího, musel mít známosti nebo štěstí na výlet k sousedům.

Režim se snažil odvést pozornost od prázdných regálů velkými projekty. Metro, dálnice D1, jaderky, to všechno mělo občanům nahradit chybějící svobodu. 

Cesta od katedry do kotelny

Většina lidí se tiše přizpůsobila, ale našli se i tací, kteří to nevzdali. Disidenti riskovali vše, práci, byt i budoucnost dětí, a to jen kvůli tomu, že nechtěli mlčet o pravdě. Havel, Patočka či Hájek se do boje pustili se vší odvahou. 1. ledna 1977 zveřejnili Chartu 77. Napsali vládě zdvořilý dopis o porušování lidských práv a odpovědí na to bylo zatýkání, ztráta práce a šikana dětí. StB je sledovala na každém kroku.

Jak obejít cenzuru? Disidenti vymysleli samizdat, podzemní síť opisovačů a čtenářů zakázaných knih. Knihy se opisovaly na psacích strojích, přičemž jeden výtisk prošel desítkami rukou.

Jak dobře znáte éru, kdy byly banány vzácností?

Následující test odhalí, kdo si barvitě pamatuje na československé časy a kdo má ještě co dohánět. Pro pamětníky budou otázky hračka, mladší si možná ani neškrtnou.