Kvíz: 10 školních otázek z lavice za totáče. Pokud nedáte alespoň 8/10, je to průšvih
V té době jsme toho museli nosit v hlavě rozhodně víc než současná generace. Nám totiž nic jiného nezbývalo než se spoléhat na vlastní paměť a znalosti.
Přístup k informacím byl poměrně omezený. A moderní technologie? Tak o těch se nám nezdálo ani v těch nejodvážnějších snech. Copak by nás napadlo, že někdy bude mít každý svůj telefon, a to bez kabelu, že budou existovat počítače s takovými programy, které za nás vše vytvoří a spočítají, a že se to všechno tak zmenší, že to budeme s sebou nosit v baťůžku a budeme ještě ke všemu propojení s celým světem.
Zpaměti a s tužkou
Člověk se naučí velmi rychle nové technologie přijímat a ovládat, a teprve nyní, když jsem se o nich rozepsala, si uvědomuji, jak rychle se tyhle vymoženosti na světě objevily a rozšířily. Ale zpět k tomu, co všechno jsme museli vědět za totáče. Museli jsme znát zpaměti telefonní čísla, neboť se musela na telefonním přístroji vytáčet, později vyťukávat. Museli jsme znát adresy, recepty, různé pracovní postupy.
A co jsme nebyli schopni si zapamatovat, na to jsme si vedli různé evidence. Jeden sešitek s recepty na pečení, v druhém všechny adresy příbuzných a známých, abychom někomu nezapomněli poslat vánoční pohlednici s přáním. Dnes už ani nevím, kdy jsem posílala tu poslední a přešla na SMS a e-maily. Není to sice tak osobní, jako lístek s hezkým tematickým obrázkem, na nějž rukou napíšete srdečné pozdravy. Ale je to fenomén doby a děláme to všichni.
Ruční práce
Dalším důvodem, proč si lidé radši všechno pamatovali, byla cenzura a kontrola informací. Politické smýšlení či informace o zakázané literatuře se šířily ústně. Psaná forma mohla být zachycena, a to bylo nebezpečné. Kromě toho, že jsme měli mozek nacpaný k prasknutí, zvládali jsme různé praktické dovednosti. Kluci se motali s otcem kolem dílny, mopedů a auta, děvčata pletla, háčkovala, šila, drhala (technika makramé). Buď na trhu nebyl dostatek oblečení, anebo bylo drahé, a tak jsme si spoustu věcí vyráběli doma. V každé domácnosti se pletly svetry, zručnější ženy a dívky šily podle zakoupených střihů, látky byly cenově dostupné.
Jak moc jsou dnešní děti šikovné
Nechci se dotknout dnešních dětí, protože ony zase umí na počítači to, co já ani nikdy nepochopím, přesto, že počítač je mým miláčkem a uživatelsky ho zvládám. Ale i tak se mi chce říci, že dětem naší doby ve znalostech a dovednostech nesahá současná dětská generace ani po kotníky. To, že neexistovaly počítače, pro nás bylo vlastně výhodou. Zkrátka jsme trávily čas jiným způsobem – v té době se hodně četlo. U televize jsme my děti seděly jednou denně u Večerníčku, protože jiné pohádky se ve všední den nevysílaly. Však také ani televize nevysílala 24/7 jako dnes. Vysílání začalo až v odpoledních hodinách, když lidé přišli z práce. A když nebyl večer film s hvězdičkou (ta znamenala, že film není vhodný pro děti), mohly jsme se někdy koukat také. V neděli po obědě byla pohádka a pak jsme upalovaly do kina.
A výuka ve škole?
Ta byla docela jiná. Mám školou povinné vnuky, takže vidím, co a jak se učí. Co se rozsahu týká, je možná širší, ale vše se vezme jen tak povrchně, nic pořádně do hloubky. Však ony si děti dohledají informace na internetu. Ale nerozumět základům matematiky, fyziky a chemie není pro život příliš praktické. Rady, informace a řešení, které se objevují na internetu, nejsou vždy pravdivé. Školní výuka kladla důraz na zapamatování faktů a vzorců. A to vedlo k intenzivnímu tréninku paměti.
Pojďte tedy s námi na kvíz, který vám připomene, co jsme se učili my.
Zdroje: autorský text
