Kvíz: Domluvili byste se v jižních Čechách? Pokud dáte aspoň 8/10, zasloužíte si chalupu u rybníka

Co byste řekli na to, kdyby vám někdo nabídl „pikador“ a pak vás poslal „rožnout“ světlo? V jižních Čechách je to naprosto běžná věta. Místní mluva je plná německých slov, která se zde drží již několik století. Typické jsou třeba také koncovky „-ovo“ místo správného skloňování nebo slova jako „hapina“ či „cmunda“. Poznáte, co znamenají?

V jižních Čechách vás někdo požádá: „Rožni už konečně to světlo!“ A vy, jakožto člověk žijící v Praze, na něj budete koukat jako blázen. Přitom vás jen poprosil, abyste rozsvítili. Nebo třeba uslyšíte: „Táta zase pígluje na konku.“ Co si pod tím představit? Jednoduše to, že otec žehlí na chodbě.

Místní mluva skrývá spoustu pastí. Vychází sice z češtiny, ale za staletí si vypěstovala vlastní slovník, který dokáže zaskočit i ostřílené cestovatele. 

Budějovičtí Budvajzři a jejich řeč

České Budějovice se po staletí staly domovem dvou kultur. Češi a Němci tu žili vedle sebe, a obchodovali spolu. Za ta léta si místní vytvořili vlastní jazyk. Melodie byla česká, ale slova často německá. Budějovická němčina, tak se tomu říkalo. A mluvil tak každý, kdo tady žil.

Tato řeč nikdy neměla písemnou podobu. Lidé ji používali na trhu, v hospodě, doma u stolu. Němci si půjčovali českou gramatiku, Češi zase německá slova. Po první světové válce němčina z Budějovic postupně zmizela. Ale řada slov zůstala. Dodnes tu babičky říkají „furt“ místo pořád, „fusekle“ místo ponožky nebo „foršus“ místo záloha.

Proč Jihočeši špatně skloňují?

Nejsnáze poznáte místního podle toho, jak mluví o vlastních věcech. Místo „Honzův blog“ řekne „Honzovo blog“, místo „jdu k tatínkové sestře“ uslyšíte „jdu k tatínkovo sestře“. Pro učitele češtiny je to noční můra, pro místní úplně přirozené. Ve školách se sice učí spisovná čeština, ale doma se mluví jinak. A většina Jihočechů to ani nepovažuje za chybu.

Podobně je to s dalšími výrazy. „Bej sebe“ místo „bez sebe“ nebo „Buďejce“ místo „Budějovice“ Starší lidé tyto formy používají automaticky, mladší je znají, ale používají je čím dál méně.

Vtipné je, že se slovník liší i mezi jednotlivými městy. Co je v Prachaticích „vodotok“, to je v Jindřichově Hradci „škarpa“ a někde jinde zase „strouha“. Všechno přitom znamená totéž, a to příkop u silnice. 

Zvládli byste obstát mezi místními? Otestujte se v jihočeštině v našem kvízu. 

Jak zapadnout mezi Jihočechy

Chcete-li se stát skutečným Jihočechem, nestačí tu koupit nemovitost. Musíte se naučit mluvit jako místní. To neznamená, že máte napodobovat dialekt. Ale když pochopíte, co vám říkají, a dokážete na to reagovat, jste na dobré cestě. Nebojte se ptát, když něčemu nerozumíte. Místní jsou na svou mluvu hrdí a rádi vám vysvětlí, co které slovo znamená. 

Zdroje: denik.cz, autorský text, encyklopedie.c-budejovice.cz