Kvíz pro starší generaci. Mladší tápou už u první otázky a sedmička je pro ně absolutní past

Existují témata, která starší generace zvládají s takovou lehkostí, jako by se jimi zabývaly denně. Starší lidé totiž vyrůstali v prostředí, kde se museli všechno poctivě naučit. Dám příklad: když chtěli někomu zatelefonovat, tak si museli číslo zapamatovat nebo napsat. Ale i když je měli třeba v notýsku a vyťukávali je několikrát týdně, stejně jim utkvělo v paměti.

Starší lidé se uměli učit. Ne proto, že by byli schopnější než dnešní generace. V tom to nevězí. Naučili „se učit“, protože museli. Když chtěli něco vědět nebo umět, bylo nutné si to do té hlavy vtlouct. Žádné databáze plné informací s okamžitým každodenním přístupem neexistovaly. A známé přísloví praví: „Co se v mládí naučíš, v stáří, jak když najdeš!“ A většinou to, co se člověk naučí do dvaceti let, to si pamatuje prakticky po celý život.

Generační rozdíly v používání paměti

Dnes, když člověka něco zajímá, anebo to potřebuje znát do školy, najde si to na internetu. Zjištěnou odpověď použije k danému účelu a vzápětí to zapomene. Anebo dnešní telefonování: vyhledám jméno, ťuknu na display a volám… nic jiného k tomu nepotřebuji, snad jen umět číst. Paměť mladších ročníků se zkrátka opírá o digitální technologie.

Někteří dnešní žáci si látku z učebnice ofotí, že se budou u kamaráda učit. My jsme si museli všechno poctivě zapsat. A když text vidíte, od učitele slyšíte, a ještě ho píšete, pak už má mozek snadnou práci s tím, aby tyto informace uchoval. Dřívější generace musely znalosti a informace nosit v hlavě. Nebo v zápisníku. Mezigenerační rozdíly nevězí tedy ve vědomostech, ale spíš ve způsobu jejich nabývání.

Řešení kvízu prospěje každému

To, co bylo kdysi pro mnohé z nás běžnou součástí života, se pro mladé lidi stává vzdálenou a zároveň i neuvěřitelnou historií. Dospívající mládež chápe, že my dříve narození jsme neměli ani mobily ani počítače. Ale vysvětlujte to tříletému vnukovi, když mi řekne: „Babi, vždyť ty sedíš u notebooku pořád, ty jsi určitě jako dítě hrála hry taky jako blázen!“

Kvízy mohou dobře posloužit všem generacím. Jako zábava, trénink paměti či jako způsob, jak si ověřit znalosti. Není ostuda něco nevědět. Naopak, v kvízech se můžete i poučit. A pro děti to může být metoda výuky nenásilnou formou.