Kvíz, který vám zavaří mozek. Pokud si myslíte, že jste chytří, odpovězte správně na otázky z historie

Jeden český král shromažďoval kosti mrtvých svatých, jiného zase fascinovali šarlatáni. Třetí si přál, aby z jeho kůže po smrti udělali bubny. Naše dějiny jsou plné takových šíleností. Rudolf II. celé dny pozoroval hvězdy místo toho, aby vládl, Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku dříve než půlka Evropy a husité porazili nejlepší rytíře pomocí vozů. Jenže kolik z těchto příběhů doopravdy znáte?

Někteří naši panovníci byli při nejmenším výstřední. Rudolf II. byl tak posedlý alchymií, že na Pražském hradě soustředil celou řadu alchymistů, astrologů a okultistů, od vědců po pochybná individua. Ti mu tvrdili, že dokážou vyrábět zlato z olova nebo najít elixír věčného mládí. Rudolf tomu věřil a platil jim za to spoustou zlata.

Zikmund Lucemburský, syn Karla IV., mluvil sedmi jazyky a dokázal se vymluvit z každé šlamastiky. Proto mu lidé přezdívali „Liška ryšavá“, jednak kvůli rudým vlasům, jednak kvůli neskutečné mazanosti. Přežil všechny politické bouře své doby a nakonec se stal císařem. Karel IV. nakupoval po Evropě ostatky svatých, protože věřil, že mu přinesou štěstí. A možná to vážně fungovalo.

Vojevůdci s bláznivými nápady

Husité dokázali něco, co se nikomu před nimi nepovedlo. Jan Žižka přišel na to, jak porazit nejlepší rytíře Evropy pomocí vozů a cepů. Z vozů udělal pohyblivou pevnost a nechal nepřátele naběhnout. Rytíři v těžkých zbrojích proti tomu neměli šanci.

A když Žižka umřel, přišel s ještě podivnějším nápadem. Podle legend si ve své závěti přál, aby z jeho kůže udělali válečné bubny. Měly pak burcovat husity do dalších bitev i po jeho smrti. Jestli se tak doopravdy stalo, to dnes už nikdo neví. 

Přemysl Otakar II. zase stavěl na expanzi. Vybudoval takovou říši, že sahala od našich hor až k moři u Chorvatska. Jenže pak mu moc stoupla do hlavy a rozhodl se, že si to rozdá s Rudolfem Habsburským. Skončil mrtvý na Moravském poli a jeho obrovská říše se rozpadla během pár let.

Když se z nás málem stali Němci

Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 to s Čechy vypadalo bledě. Třicetiletá válka společně hladomorem a nemocemi vybila skoro polovinu obyvatelstva a čeština se stala jazykem chudých sedláků. Všichni vzdělaní lidé mluvili německy nebo latinsky. V 18. století už to bylo ještě horší. Josef II. udělal z němčiny jediný úřední jazyk a všem bylo jasné, že je s češtinou konec. 

Málokdo tehdy tipoval, že za pár desítek let přijdou lidé jako Josef Jungmann a čeština znovu ožije. Jungmann sepsal obrovský pětidílný slovník a dokázal, že čeština obstojí jako kterýkoliv jiný evropský jazyk. Bez Jungmanna a jemu podobných by se u nás dnes nejspíš všichni bavili německy.

Marie Terezie byla asi ta nejlepší vládkyně, jakou jsme kdy měli. Za jejích čtyřicet let u moci se konečně zacelily rány po válce, začaly vyrůstat továrny a poprvé v historii muselo každé dítě chodit do školy. Vtipné je, že přestože celý život používala titul české královny, nikdy se nenechala oficiálně korunovat.

Myslíte si, že české dějiny ovládáte levou zadní? Těchto deset otázek ukáže, jaká je pravda.

Zdroje: cs.wikipedia.org, pages.pedf.cuni.cz, kudyznudy.cz