Kvíz: Přiřaďte nářečí ke kraji. Pokud dáte 10/10, můžete být překladatelem mezi Prahou a Ostravou

Čeština rozhodně není jen jedna, minimálně mimo oficiální záznamy. Republiku protínají čtyři naprosto odlišné jazykové světy s vlastními pravidly a slovníky. Středočech se zeptá, kde je „vokno“, Hanák chce vědět, kde je „hokno“, a na Valašsku jednoduše hledají „okno“. 

V Brně nejezdí tramvaje, ale „šaliny“, v Plzni se nemluví, ale zpívá, a někde na moravsko-slovenských hranicích už ani není jasné, jestli lidé mluví česky, nebo slovensky. Zvládne někdo poznat podle řeči, kam zrovna v kvízové otázce dorazil?

Když Pražák vyrazí směr Haná

Praha, hlavní nádraží, sobotní ráno. Mladík se batohem na zádech kupuje lístek do Prostějova. Čeká ho víkend u přítelkyně a těší se, že konečně pozná její rodinu. O dvě hodiny později stojí na prostějovském náměstí a snaží se zeptat na cestu.

„Promiňte, kde tady máte bankomat?“ osloví kolemjdoucího důchodce. Ten se na něj zadívá a odpoví: „Za rohem, ale měj drobný, ty bankomaty tu rejžujó jak sviňa. Beró ti tam i za výběr.“ Mladík jen civí, nechápe, že to byla čeština, vždyť to znělo spíše jako polština. Mnohdy jsou ale rozdíly mezi nářečími o to znatelnější. 

Nejsnazší způsob, jak poznat, odkud někdo pochází? 

Poslouchat, jak kdo vyslovuje slova. Středočech řekne „novej dům“ a „vedou auto“, Moravák na to odpoví „nové dóm“ a „vedó auto“. Od pozdního středověku se v oblasti středních Čech začala prosazovat výslovnost, kde se místo dlouhých samohlásek „í“ a „ú“ objevují dvojhlásky „ej“ a „ou“. 

Na Moravu ale tahle změna nedorazila. Proto dodnes platí jednoduchá rovnice: slyšíte dvojhlásky? Člověk je z Čech. Neslyšíte? Je z Moravy. Česká nářeční skupina pokrývá téměř celé Čechy a zasahuje i kousek Moravy. 

Právě odsud pochází obecná čeština s „malovanejma hrníčkama“ a „voknama“. Média či školství tuto mluvu šíří po celé republice, a tak ji Moravané často ironicky označují za „pražštinu“.

Kdy „spadnout“ znamená „spadnót“

Nejslavnější hanácká zvláštnost je výměna „ou“ za dlouhé „ó“. Takže místo „koupit“ Hanák řekne „kópiť“, místo „rozsvítit“ „rožnót“. Někde poblíž Brna pak můžete zaslechnout i tvary jako „spadnót“ místo „spadnout“, to ale není typická hanáčtina, spíš brněnský hantec. A to není všechno. I sloveso „být“ má v hanáčtině své tvary: „Já su hloupý“ (jsem hloupý), ale „Já sem šel“ (šel jsem).

Valašsko: tam, kde čeština splývá se slovenštinou

Čím dál na východ, tím víc se čeština vzdaluje své spisovné podobě. Na Valašsku a Slovácku říkají „daj“ místo „dej“, „múka“ místo „mouka“ a „robiť“ místo „dělat“. Na hranicích se Slovenskem pak už nikdo nepozná, kde končí čeština a začíná slovenština.

Lidé z východu Moravy se odjakživa více bavili se Slováky než s Pražáky. A místní řeč si tak zachovala starobylé rysy, které spisovná čeština ztratila, třeba rozlišování tvrdého a měkkého „l“ nebo dlouhé samohlásky tam, kde je obecná čeština zkrátila.

V tuto chvíli si na vlastní kůži vyzkoušejte, jak se v našich nářečích vyznáte vy sami.

Zdroje: cs.wikipedia.org, cs.wikipedia.org, czechency.org