Kvíz pro bystré hlavy v důchodu: 10/10 dá jen ten, komu mozek šlape jako za mlada

Nejen, že často slýchám starší osoby říkat: „Už blbnu a zapomínám, to je tím stářím.“ Ale i já sama si to občas prohodím. A to jsem ještě zdaleka nedospěla do věku, kdy bych měla plný notýsek poznámek. Ona paměť je totiž pěkná potvora. Vůbec nezáleží na tom, kolik je vám let: náhle se sbalí a vyrazí si někam na kafe nebo co. Protože najednou máme v hlavě prázdno a nevíme, co s tím.  

A tak jsem si řekla, že když už paměť občas utíká, měla bych jí dát důvod, aby zůstávala se mnou.  Je mi jasné, že nepomůže žádné uplácení sladkostmi, ba ani prosby nepadnou na úrodnou půdu. Jediné, co zabere, je trénink.

Když hlava občas vypne

A tak luštím křížovky, řeším sudoku a… objevila jsem kouzlo kvízů. Nenechte si nikým namluvit, že s nimi nic nezmůžete. Tyto obyčejné otázky, na něž většina lidí zná odpověď, jsou takové mentální kliky. A navíc se u nich člověk občas i pobaví. Vezmu vnuky, rozdám kvízy a jedeme… Protože jsou teprve v základní škole, nechávám je občas vyhrát. Ono by je to totiž jinak nebavilo. A protože soutěžíme o ceny, tak je na chvíli dokáži odtrhnout i od mobilů.

A z domácích kvízů nemáme žádné nervy, protože nás nikdo neznámkuje ani jinak nehodnotí. Když nevíme, kdo napsal Babičku nebo jaké je hlavní město Mongolska, nic se neděje. Ba naopak, vzápětí se to z výsledků dozvíme.

Spoustu toho pořád víme, jen se rozpomenout…

Trošku si protáhneme mozek, trochu se zasmějeme, a hlavně trávíme čas pospolu. To je víc, než by si kdo mohl myslet. A pomůže k tomu taková blbina, jako je pár kvízů. A také si myslím, že si při jejich řešení prospíváme s vnuky vzájemně. Jen oni o tom neví, protože si to takhle ještě neumějí rozebrat. Kdyby je napadlo, že se tímto způsobem vlastně učí, možná by se mi na to vykašlali.

Takže obyčejné kvízy není radno podceňovat. Přínosné však budou tehdy, když je budete řešit pravidelně. Ono ve vyšším věku nejde už tak o ty znalosti, ale spíš o to, že nad zadanou otázkou začnete přemýšlet. A soustředíte se. A to je vlastně to, co našemu mozku prospívá: chvíli soustředěně přemýšlet… To je právě ten trénink.

Stárnutí není ztráta paměti, jen změna rytmu

Jednoho dne svou paměť vytrénujete tak, že si od vás nebude odskakovat nikam za lepším. A vy sami zjistíte, že vaše hlava je vlastně plná pokladů, jen je občas zapotřebí z nich odstranit prach. Ono to s pamětí asi není tak, že by tak strašně stárla. Spíš už nemá tolik důvodů být pořád ve střehu. Když jí ale nabídnete hru, začne se chovat jako dítě na hřišti: běhá, skáče, směje se. A vy s ní.

Zdroje: Wikipedia, Invia, PoznatSvět