Kvíz pro nejchytřejší: Zvládnete 10 otázek do 60 sekund? Projde jen 1 % Čechů

Máme pro vás malý test toho, co by měl znát každý, kdo prošel základní školou a občas se zajímá o svět kolem sebe. Čekají na vás hlavní města, česká literatura, pravopis i trocha historie.

Ze základky si neseme víc, než si myslíme, ale také jsme toho dost zapomněli. Část znalostí odešla spolu s žákovskou knížkou, část se ztratila někde na střední škole a zbytek spolehlivě vymazaly roky pracovních porad a sledování seriálů. 

Hlavní město Austrálie? Sydney, jasně. Jenže ne. Největší české město, co do počtu obyvatel? Praha, samozřejmě. Ale co rozloha? Správná odpověď často není ta, která vás napadne jako první. Velmi dobře jsou si toho vědomí i tvůrci televizních soutěží. Stačí se podívat na českou verzi Chcete být milionářem.

Otázky za tisíc korun dokázaly pravidelně vyřadit soutěžící, kteří bez problémů odpovídali na dotazy za statisíce. Lehké otázky paradoxně bývají nejzáludnější, protože je člověk podcení.

Sydney není hlavní město Austrálie

Kdybych dostala korunu za každého člověka, který si myslí, že Sydney je hlavní město Austrálie, dávno bych si koupila byt. Hlavní města jsou totiž taková nenápadná díra ve všeobecném vzdělání, do které padají i jinak inteligentní lidé.

Austrálie je v tomto ohledu klasickým příkladem záměny. Sydney je největší australské město, sídlo slavné opery, místo konání olympijských her, ale přesto hlavním městem není. Tím je Canberra, záměrně vybudované administrativní centrum, které vzniklo jako výsledek dlouholetého soupeření mezi Sydney a Melbourne. 

Obě města chtěla být metropolí, žádné nechtělo ustoupit, a tak se nakonec vybralo místo někde uprostřed a postavilo se úplně nové. Brazílie je na tom dost podobně. Většina lidí si vybaví Rio de Janeiro s jeho karnevalem a sochou Krista, případně São Paulo jako ekonomické srdce Jižní Ameriky. Jenže hlavním městem je Brasília.

Co se stalo s českou literaturou? 

Představte si, že roky opisujete knihu na stroji, sdílíte ji potají s přáteli a riskujete průšvih jen proto, abyste ji mohli přečíst. A pak jednoho dne leží ta samá kniha v regálu za pár korun a nikdo po ní nesáhne. Přesně tohle se stalo české literatuře po roce 1989. Zakázaná díla Kundery, Škvoreckého nebo Vaculíka se konečně dostala k českým čtenářům, jenže ti už měli často jiné zájmy.

Dokud se nesmělo psát svobodně, měla literatura moc. Jakmile svoboda přišla, tu moc ztratila. Televize, reklama, cestopisy, bulvár, to všechno najednou soupeřilo o pozornost čtenářů a knihy v tom souboji tahaly za kratší konec. 

Babička je román o klidu, laskavosti a prostém venkovském životě. Božena Němcová ho psala v dluzích, v nemoci a v manželství, které ji pomalu ničilo. Tenhle kontrast většina čtenářů při povinné četbě v sedmé třídě nepotřebuje znát, ale zpětně dává celé knize úplně jiný rozměr.

A teď už přišla správná chvíle na otestování vašich znalostí ve slíbeném kvízu. Prochází v něm jen 1 % Čechů. Zvládnete zodpovědět všechny otázky do 60 sekund?

Zdroje: cs.wikipedia.org, czechlit.cz, olomouc.rozhlas.cz