Kvíz staročeské moudrosti: Zvládnete dokončit 10 přísloví? Češi skončí u „Dvakrát měř…“

Představte si svět bez internetu, bez mobilních telefonů či bez knihoven. Tak lidé žili od nepaměti. Informace se nepřenášely kliknutím myši či zapsáním do vyhledávače. A přesto se šířily z generace na generaci. A to ústním podáním.

Od nepaměti hrál ústní přenos informací důležitou roli. Pak ale přišly doby, kdy si lidé uvědomili, že nejlepším odkazem pro příští generace bude všechno zapisovat. A tak se pro nás dochovala i přísloví plná moudrosti. Ta se stala odrazem té které doby a jsou v nich uloženy zkušenosti a životní filozofie tehdejších lidí. A i když by se mohlo zdát, že jde o přežitek, česká přísloví nás stále provázejí.

Kde se přísloví vzala

Odkud se vzala? Vznikala v živém prostředí, mezi lidmi, kteří hledali způsob ke stručnému vysvětlení určitých znalostí, jevů, poznatků a zkušeností. A teď jsou zakořeněná nejen v našem jazyce, ale i v myslích. Jsou součástí národní mentality a patří k nám tak samozřejmě, že si to mnohdy ani neuvědomujeme. V mnoha z nich totiž nalézáme pravdu, úsilí, humor a zkušenosti našich předků. Ať jde o práci, čest, vztahy nebo důvěru.

Kromě toho nejsou dědictvím jen jazykovým. Jsou určitým mostem mezi minulostí a přítomností. Nabízejí nám možnost zamyslet se či zasmát. Vždyť spousta životních situací se stále opakuje bez ohledu na století. A i dnes – v době digitálních technologií a komunikace se k nim mnoho lidí vrací. Ona totiž mnohdy jednoduchá věta dokáže vystihnout víc než složité vysvětlování.

Lidová moudrost v jedné větě

Přísloví jsou vlastně takové jazykové drahokamy, co přežily staletí. A stále nám našeptávají varování či rady, které můžeme použít v běžném životě. Dokáží shrnout životní zkušenosti celých generací do jediné krátké formulace, a to často s poetickým či dramatickým nádechem. My dnes mluvíme ve zkratkách, memech a emotikonech, a staletá přísloví stále přežívají.

A tak se tentokrát ponořte do světa přísloví. Vždyť lidová moudrost, která je mnohdy zaobalená ještě do staročeských slov, nám má stále co říct. Česká přísloví jsou totiž jako mozaika národní povahy. Nabádají k opatrnosti, zdrženlivosti, ale i k pilnosti a učení. A dokazují, že v podstatě jazykové hříčky mohou být nástrojem sdílení hodnot mezi generacemi.