Kvíz ze socialismu: Jen děti ČSSR zvládnou těchto 12 otázek. Ti ostatní netuší, o co jde

Kdysi dávno, v době, kdy se po sídlištích nesly zvuky dětských her, existoval trochu jiný svět. Dnešní mladý člověk by mu nejspíš neporozuměl a ani by ho nechtěl. Byl to svět, kdy se večerní program nevybíral z nekonečného seznamu streamovacích platforem, ale z nabídky, která by se vešla na jednu jedinou pohlednici. I když vy vlastně možná ani nevíte, co to pohlednice je. Nebo spíš byla. Měli jsme jeden televizní kanál, později dva. A přesto se zdálo, že je to dostačující. Čekali jsme na jeden pořad a byli jsme rádi, že se vůbec vysílá.

Pro starší generace totiž byla televize událost. Ne kulisa, ne pozadí při večeři, ale doslova společenský rituál. Lidé prakticky v celé republice k ní usedali ve stejnou dobu, a tak nespojovala jen vlastní rodinu, ale i sousedy, ulice a města.

Jaká byla tehdejší programová skladba?

Televizní vysílání byla jakási pestrá směsice, kterou by dnešní dramaturgové možná označili za „žánrově neukotvenou.“ Sledovalo se všechno, co se na obrazovce objevilo. Tedy pokud čas a rodiče dovolili. Zde musím použít krátkou vsuvku: za mého dětství byly filmy, nevhodné pro děti, označeny na obrazovce velkou hvězdičkou. A to jsme my děti musely zcela nekompromisně mazat spát. I když dávali Delona…

O pestrost žánrů ale nebyla nouze. Staré československé kriminálky jsme sledovali s napětím, vysílala se spousta komedií i starých předválečných veseloher; však víte – Burian, Haas, Plachta, Marvan, Kohout a další. Samostatnou kapitolou byly seriály: jeden díl týdně, nejčastěji v pátek nebo v sobotu večer. Když se nový díl vysílal, ulice se vyprázdnily, hospody osiřely a snad i ten provoz venku byl tišší, aby nerušil. Jo, a pondělky patřily bratislavské nebo košické televizi: to se vysílaly slovenské inscenace.

Co byly estrádní pořady a mikrokomedie

A pak tu byly estrády. To byl takový typ pořadu, který člověku dopřál všechno: vtipy a písničky, herci sehráli několik veselých scének a balet ČsT celému večeru dodal punc elegance. Byla to zkrátka taková všehochuť, z níž si každý dokázal vybrat to svoje. Tehdy se neřešilo, má-li pořad vysoké hodnocení, ale jestli nás pobavil nebo dojal. A kdyby ne, bylo to stejně jedno. Televize se držela svého vysílacího plánu, který beztak podléhal cenzuře, a nikoliv přání diváků.

K zábavným pořadům také patřily takzvané mikrokomedie, na něž jsme se obzvlášť těšili. Tyto vtipně zpracované příběhy trvaly většinou 20 až 40 minut, výjimečně hodinu. Byly to tedy takové krátkometrážní televizní filmy. Často šlo o komorní situace, kde všechno stálo na dialogu, pointě a přesném načasování. A protože jsme měli vždycky skvělé herce i scenáristy, tak na řadu těchto mikrokomedií se s rodinou díváme dodnes.

Děti Československa budou vědět, ostatní nejspíš tápat

Je tedy jasné, že tentokrát se bude kvíz týkat televizních pořadů z dob Československa. Mnozí z těch, co tuhle dobu pamatovali, už mezi námi nejsou. Na druhé straně ale spousta pamětníků zvládne dnešní kvíz levou zadní. Horší to bude mít mladší generace, pokud se vůbec do našich kvízů pouští. No, ale generace v rodině by mohly tuto kvízovou příležitost využít a třeba si tak trochu zasoutěžit. Ale mám takové tušení, že vás mladší vaši dědečkové a babičky přece jen trumfnou.

Zdroje: ČSFD, DámskáLiga, Wikipedia