Kvíz: Rozumíte Pražákům? Pokud dáte 10/10, jste v hlavním městě víc doma než holubi na Karláku

Kolik Pražanů se vlastně v Praze narodilo? Mnohem méně, než byste čekali, většina obyvatel metropole sem dorazila odjinud a s sebou si přivezla i kousek domoviny. Výsledkem je, že hlavní město dnes nemá vlastní nářečí, ale každý třetí člověk tu nějaké používá. A přesto poznáte pravého znalce metropole na kilometry daleko.

V hospodách na Žižkově se už v době první republiky ozývala tajná řeč, které rozuměli jen zasvěcení, argot místních darebáků a pochybných existencí. Žižkovský argot byl živý ještě v meziválečném období, pak ale zmizel stejně rychle, jako se objevil. 

Tahle specifická mluva se nazývala „pepíkovská čeština“ a nebylo to klasické nářečí, spíše takový městský slang bez hranic. Mohli jste ji slyšet kdekoliv, kde se pohybovali místní štamgasti a flákači.

Obří nálevka na nářečí z celých Čech

Zejména ze severu sem doputovala obecná čeština, proto se tu místo mléko říká mlíko, místo knedlík knedlik. Z jihu přišly krátké infinitivy, péct místo péci, utéct místo utéci. A ze západu dorazily typické koncovky jako „bratrovej svetr“ nebo „sestrova kabelka“. Rodilý 

Pražan tak mnohdy dokáže říct jednu jedinou větu hned několika způsoby. Třeba „dej mi trochu zelí“ nebo „dej mi trochu zeli“, případně „zelího“ či dokonce „zeliho“, jak prozrazuje expertka z Ústavu pro jazyk český Akademie v rozhovoru pro web idnes.cz. Tohle míchání jazyků má jasný důvod. Praha leží přesně tam, kde se setkávají hranice různých nářečních oblastí. 

Skutečných rodilých Pražanů najdete minimum. Většina lidí sem přišla za prací, studiem nebo láskou. V jednom paneláku tak můžete potkat Moraváka, Severočecha i Východočecha, přičemž všichni používají takovou mluvu, jakou si odnesli z domova.

To, co mimopražští považují za typickou pražštinu, tedy protahování samohlásek a zpívavou mluvu, najdete vlastně v celých středních Čechách. Není to tedy nic specificky pražského.

Slovník pravého Pražáka

Pravý Pražák se nepozná podle přízvuku, ale podle toho, jak dobře zná místní hantýrku. Hlavák, Pavlák, Kulaťák, tahle slova zná každý, kdo v metropoli prožil víc než měsíc. Ale znáte i méně obvyklé výrazy? Starší generace pamatuje ještě Wilsoňák, tak se podle tehdejšího názvu říkalo Hlavnímu nádraží za první republiky. 

Stejně tak, když se řekne, že se sejdeme pod ocasem, téměř každý ví, kam má zamířit, tedy pod zadní část sochy svatého Václava před Národním muzeem. Některé názvy mají zajímavý původ. Vrchlického sady před nádražím se v devadesátých letech kvůli častým krádežím nazývaly Sherwood. 

Proč starší Pražané nechtěli Lítačku?

Když se před několika lety vybíral název nové karty na MHD, část Pražanů protestovala. Lítačka podle nich nebyla dostatečně pražský výraz a k městu se proto nehodila. Starší generace si toto slovo spojovala hlavně s vojenskou policií, která kontrolovala vojáky. Nakonec si ale lidé zvykli a dnes už málokdo řeší, jestli je Lítačka dostatečně pražská.

Teď přichází chvíle pravdy. Skuteční znalci Prahy by měli zvládnout všech deset otázek bez zaváhání. Pokud uspějete, můžete se směle prohlásit za člověka, který naše hlavní město zná jako své boty.

Zdroje: prazskypatriot.cz, idnes.cz, prazska.drbna.cz