Kvíz: Vzpomenete si, co bylo za komančů tabu? Pokud dáte 10/10, máte paměť mistrů
Pamatujete si, co všechno bylo za minulého režimu v Československu zakázané nebo přinejmenším nepřípustné? Některé věci dnes bereme jako samozřejmost, ale kdysi za ně mohl hrozit vyhazov z práce nebo dokonce vězení. Udělejte si náš retro kvíz a zjistěte, jestli máte paměť jako slon, nebo jestli byste si měli zopakovat dějepis. Na plný počet bodů dosáhne jen málokdo.
Po roce 1948, kdy se moci chopili komunisté, začalo období silné cenzury a represí. Svoboda slova, tisku, víry nebo třeba podnikání byla prakticky zničena. „Režim vytvářel iluzi klidu a pořádku, ale zároveň přísně kontroloval každý aspekt života jednotlivce,“ uvedl historik Philipp Ther, profesor středoevropských dějin na Vídeňské univerzitě.
Svoboda? Jen na papíře
To, co dnes považujeme za běžné, tehdy bylo nemyslitelné: od sledování západních filmů po cestování za hranice. Lidé si museli dávat pozor nejen na to, co říkají, ale i na to, co mají doma v knihovně.
Móda pod dohledem
Džíny? Symbol Západu. Minisukně? Zkaženost. Dlouhé vlasy u mužů? Politická provokace. Móda a styl byly nejen otázkou vkusu, ale často i důvodem k problémům s policií. Ve školách se hlídala délka sukní a střih vlasů, při tancovačkách bylo možné být zadržen jen za „nevhodný vzhled“.
Hudba a filmy ze Západu? Ne!
Poslouchat Beatles nebo Rolling Stones bylo v 60. letech známkou rebelie. Po roce 1968 se situace ještě zpřísnila. Koncerty zahraničních kapel byly zakázané, desky se sháněly na černém trhu. Totéž platilo o filmech jako „Amadeus“ nebo „Vlasy“, které režim označil za ideologicky škodlivé.
Podle výzkumu zveřejněného Oxford University Press bylo omezení kulturního kontaktu se Západem jedním z hlavních nástrojů manipulace mas. Přesto si lidé nacházeli cesty, jak se k zakázané hudbě a filmům dostat, například prostřednictvím zahraničních rádií jako Radio Free Europe.
Náboženství raději potichu
I když náboženství nebylo oficiálně zakázané, věřící byli sledováni, duchovní perzekuováni a návštěva kostela mohla znamenat problémy. Děti věřících rodičů to měly těžké při přijímačkách na střední i vysoké školy.
Zpráva amerického Pew Research Center potvrzuje, že Československo patřilo v době studené války mezi nejrepresivnější režimy vůči náboženské svobodě v Evropě.
Na cestování zapomeňte
Zatímco dnes si sbalíme kufr a vyrazíme do Itálie nebo Thajska, za socialismu se za hranice skoro nikdo nedostal. A když ano, tak většinou jen do „spřátelených“ zemí jako Bulharsko nebo SSSR. Cestovní pas byl luxus, devizový příslib ještě větší.
Vlastní názor byl nebezpečný
Vyjádřit svůj nesouhlas s režimem znamenalo okamžité potíže. Lidé byli vyhazováni z práce, sledováni StB nebo rovnou zatýkáni. Takzvaní „nepřátelé socialismu“ mohli skončit i v pracovních táborech.
Co nám všechno bylo zapovězeno?
Teď už ale dost teorie. Zkuste si náš kvíz a ověřte si, co si z téhle (ne tak dávné) minulosti ještě pamatujete. Pokud dáte 10/10, klobouk dolů, váš mozek je chodící archiv. A pokud ne? Nevadí, aspoň si osvěžíte, jaké absurditě jsme byli vystaveni.
