Langmajer za tenhle film mohl získat Oscara. Místo toho přišla ostuda roku

Byl to jeden z těch momentů, u kterých nejeden filmový nadšenec zamáčkne diváckou slzu, a to nemusí být zrovna příznivcem české tvorby. Herecká práce tak přesná, soustředěná a jistě fyzicky i psychicky vyčerpávající, že se na diskuzních fórech objevily nadsázky o českém Oscarovi.

Jenže zatímco herec odevzdal maximum, film jako celek zůstal bohužel někde na půli cesty. Potenciál, který mohl vzniknout, se rozplynul v nedotažených dialozích, umělých situacích a pocitu, že se díváme na něco, co mohlo být výjimečné, ale není.

Langmajer svým výkonem filmu utekl

Jiří Langmajer v tomhle filmu předvádí jeden ze svých nejlepších a zároveň nejtěžších výkonů kariéry. Obtížnost role však tentokrát neladila s náročnou výpravou či efektivními triky a složitým dějem. Právě naopak, snímek stojí na dialozích a delších scénách, kde herec nic neschová a jeho profesionalita a schopnosti se ukáží v pravém světle. A Langmajer tady dostál své herecké pověsti s naprostou jistotou.

Právě proto tolik zamrzí, že film kolem něj nefunguje stejně dobře. Dialogy často působí nepřirozeně, jako by byly napsané spíš do šuplíku než pro skutečné lidi. Vedlejší postavy zůstávají ploché, někdy až přehrávající, a divák má pocit, že Langmajer hraje v jiném, mnohem lepším filmu než zbytek obsazení. Ne proto, že by ostatní herci byli špatní, ale proto, že jim scénář nedává šanci. A ostatně i samotný Langmajer by v rámci svého skvělého výkonu zasloužil vybroušenější scénář než ten, který nám film nabízí.

Je to ještě realita nebo jen sen?

Tenhle psychologický příběh vypráví o uznávaném kardiochirurgovi Petrovi, který celý život zasvětil práci a záchraně cizích životů, zatímco ten nejbližší mu postupně unikl. Jeho dospělá dcera Lucie trpí vážnou srdeční vadou a právě Petr ji operuje – nejen jako lékař, ale i jako otec, který si nese obrovský strach i pocit odpovědnosti. Když je zákrok úspěšně za nimi, rozhodnou se spolu odjet na cestu na odlehlý severský ostrov. Má to být jakýsi nový začátek, šance být spolu a otevřeně si vyjasnit všechny křivdy, které se mezi nimi staly, a vedly k odcizení.

Putování drsnou, tichou krajinou se ale rychle mění v bolestně upřímnou cestu do jejich vztahu. Dlouhé rozhovory odhalují staré bolístky, nepochopení i roky citové vzdálenosti, kterou už nejde jednoduše přejít. Když Lucie náhle zkolabuje, začne se všechno lámat. Petr ztrácí jistotu, co je skutečnost a co jen jeho strach, výčitky a představy. Film tak postupně opouští realistickou rovinu a propadá se do nejistoty, kde není jasné, co se skutečně děje a co je jen v představách.

Divoká příroda jako další postava

Natáčení probíhalo v úžasných lokacích severského Islandu a kromě dvou hlavních hrdinů je pomyslnou třetí postavou právě ostrov. Kamera je často zaměřuje na dechberoucí scenérie a divokou přírodu, ve které se těžké rozhovory vedou v podstatě samy. V tomhle ohledu sice Minuta věčnosti vyčnívá z řady běžných českých dramat, ale bohužel se díky tomu i ukazuje hlavní problém. Film chce být něco víc, ale chybí mu pevná ruka, která by všechny složky držela pohromadě. Výsledkem je dílo, které vypadá ambiciózně, ale uvnitř je místy prázdné a herci jsou nuceni přehrávat. Jak trefně poznamenala i filmová kritička Mirka Spáčilová, snímek působí spíš jako nedokončený náčrt než hotový film.

Od velkých očekávání k rozčarování

Označení „symbol české ostudy“ je samozřejmě nadsázka, ale vystihuje pocit zklamání, který film po premiéře vyvolal. Ne proto, že by byl vyloženě špatný, ale proto, že sliboval mnohem víc, než nakonec nabídl. Divák má po skončení pocit, že viděl film, který měl nakročeno k výjimečnosti, ale někdo ho pustil ven dřív, než byl hotový. A musím říct, že to je obrovská škoda, protože minimálně herecký výkon Jiřího Langmajera si zasloužil silnější a stabilnější oporu.

Zdroje: csfd.cz, totalfilm.cz, idnes.cz