Letos jsme zrušili dárky i cukroví. Děti jsou nadšené a tchyně mě poprvé v životě pochválila

Na Facebooku se občas mihne příspěvek, který mě zaujme víc než všechny reklamy a videa dohromady. Tento týden jsem narazil na jeden přesně takový. Sdílela ho moje známá, která napsala, že letos „zrušili dárky, cukroví i každoroční večeři“ a doma to prý překvapivě všechny potěšilo.

Když jsem to četl, říkal jsem si, že bych podobnou odvahu možná jednou potřeboval taky. Nechci tvrdit, že bych sám dělal Vánoce nějak megalomansky, ale pořád se držím klasiky. Pár dárků, trocha cukroví, salát, kapr nebo řízek, ale každý rok je stejný stres. Právě proto mě ten příběh tak zaujal.

Lidé v komentářích se ironicky smáli tomu, že děti musely být určitě strašně nadšené, že nebudou dárky. Její tchýně je ale všechny setřela komentářem, když napsala, že Vánoce nejsou o dárcích a že je na moji kamarádku hrdá. A to už je moment, kdy jsem nevěřil vlastním očím. Mně samotnému už nějaký čas vadí, že se prosinec mění v maraton výdajů a povinností, na které by člověk v jiném období nikdy nepřistoupil. Příběh mé kamarádky mě tak inspiroval k tomu, zkusí věci trochu změnit. Ne hned, ale postupně a kdo ví, třeba mě jednou pochválí i moje tchýně.

Proč vlastně všechno rušili

Když jsem pak napsal zvídavý komentář, teprve z odpovědi jsem pochopil celou pointu. Nešlo jen o skromné Vánoce doma. Oni místo toho odletěli k moři. A najednou to dávalo smysl. Nešlo o žádné „rušení Vánoc“, ale o výměnu. Jednu drahou věc nahradili jinou, jenže tentokrát šlo o zážitek. Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím spíš jsem si uvědomoval, že by to možná opravdu vyšlo levněji, než se na první pohled zdá. No, a i kdyby ne, člověku odpadne ten každoroční stres a všechny povinnosti a místo toho si užije slunečnou dovolenou. To nezní vůbec špatně.

Když se podíváme na běžné české Vánoce, čísla mluví jasně. Průměrná domácnost podle průzkumů utratí kolem dvanácti a půl tisíce korun. Většina peněz padne na dárky. Pět až deset tisíc jen za balíčky, které často skončí v šuplících nebo jako lapače prachu. Další tři až pět tisíc stojí jídlo, někdy i víc, když se kupuje hotové cukroví nebo dražší suroviny. A pak jsou tu další položky jako výzdoba, cesty za rodinou, trhy a pocit, že „je potřeba ještě něco“. Když jsem si to sečetl u sebe, dostal jsem se někam k patnácti tisícům. A to se považuji za někoho, kdo to už umí držet na uzdě.

Najednou dává smysl dělat to, co nás baví

Najednou jsem chápal, proč kamarádka psala, že si dovolenou u moře užijí víc než jakýkoli večer plný rozbalování nepotřebných dárků. Nemusí řešit, kdo co dostane. Nikdo nemusí trávit hodiny pečením dvaceti druhů cukroví. Nikdo nedochucuje salát v jedenáct večer. Někdo může namítat, že o tom přeci Vánoce jsou, o tradicích. Ty si ale můžete vzít s sebou. Kamarádka plánuje krájení jablek, pouštění lodiček a místo kapra si dají nějakou čerstvou mořskou rybu, kterou mají stejně všichni radši. Není sice ryba, jako ryba, ale většina lidí stejně nedodržuje všechny staré tradice. Kdo z vás třeba stále lije olovo? Přitom tyhle tradice skoro nic nestojí a hlavní bylo mělo být, to že je rodina spolu.

Největším překvapením je tchyně

Vlastně mě překvapilo i to, že tchyně, která jim vždycky nekompromisně hodnotila kvalitu cukroví, je letos je pochválila. Prý to byl za „nejlepší nápad za dlouhou dobu.“ A to je něco, co ve většině je ve většině rodin jako malá Nobelova cena.

A tak si říkám, že to zkusím možná příští rok taky. Ne nutně hned moře, ale alespoň přehodnotit, co vlastně dává smysl. Už teď jsem omezil dárky, dávám jen pár věcí a mnohem míň řeším, aby bylo všechno dokonalé. Když to jde jiným, může to jít i mně. A možná i vám.

Vlastně mi to celé došlo

Jestli mě ten příběh naučil jednu věc, tak to, že Vánoce nejsou o drahých věcech. Jsou o chvílích, které si člověk dovolí prožít s rodinou a bez spěchu. A ty bývají paradoxně zadarmo. Jestli i vy chcete ušetřit, dejte svým blízkým to, co se cení nejvíc. Třeba poukázku na společně strávený den.

Zdroje: ceskenoviny.cz, Kupi.cz, centrum.cz