Dříve běžná věc z obýváku našich babiček, dnes magnet na prachy. Jeden kus prodáte za 41 tisíc
Král obýváku, trůn pro hlavu rodiny, místo s nejlepším výhledem na televizor. Za dob Husáka jsme na něm sledovali všechny filmy, zprávy i pohádky. Byl v každé normalizační domácnosti a vypadal prakticky stejně. Byl masivní, mohutný a s vysokými opěrkami.
Tehdy byla řeč o běžném kusu nábytku, dnes se některé retro kousky prodávají za ceny, za které byste tehdy koupili polovinu vybavení bytu.
Socialistický trůn pro každou rodinu
Pokud jste vyrůstali v 70. a 80. letech, určitě si ho vybavíte. Stál v rohu obýváku, obvykle s nejlepším výhledem na televizní obrazovku značky Tesla. V obýváku, kterému kraloval ušák, se scházely členové rodiny, aby společně sledovaly omezený televizní program socialistického Československa. Dříve se jednalo o jeden z mála typů křesel, které byly dostupné. Z toho důvodu mělo ušák tolik rodin, až se stal tak trochu symbolem normalizační éry, který spojoval domácnosti od Aše až po Košice.
„V každé rodině patřilo ušákové křeslo hlavě rodiny. Bylo to nepsané pravidlo, když přišel otec z práce, jeho místo bylo připravené,“ vzpomíná Jiří Voráček, sběratel retro nábytku. „V našem bytě to bylo jediné skutečně pohodlné křeslo, zbytek nábytku byl spíš praktický než komfortní.“
Co ho dělá výjimečným?
Pokud by ušák přeci jen někdo neznal, poznáte jej podle typických znaků, jako jsou vysoké boční opěrky hlavy připomínající uši. Odtud se vzal jeho název. Nechybí ani masivní područky poskytující oporu rukám a vysoké opěradlo, které umožňovalo pohodlné opření hlavy. Typický ušák měl dřevěnou kostru, kovové pružiny a silné čalounění, které mělo vydržet roky používání. Nejčastější varianty potahů byly květinové vzory, kostkovaný textil nebo jednobarevné látky v odstínech hnědé, oranžové nebo zelené.
Tehdejší výrobci jako UP závody Rousínov nebo TON Bystřice pod Hostýnem produkovaly ušáky v prakticky nezměněné podobě po celá desetiletí. Některé modely se vyráběly beze změny designu i více než 20 let.
Postoj k těmto křeslům se dramaticky změnil
V devadesátých letech jsme tahle křesla hromadně vyhazovali. Všichni chtěli mít doma raději nové, západní, moderní křesla než staré ušáky s vysokými opěrkami a vyšisovaným potahem. Ty proto končily na skládkách nebo v nejlepším případě na chalupách. Dnes přitom za stejné kusy v dobrém stavu dáte klidně 15 až 25 tisíc korun.
Když se podíváme na aktuální nabídky na aukčních serverech, obyčejný ušák v původním stavu vás bez jakýchkoliv úprav vyjde na 1 500 až 7 500 korun. Pokud někdo trochu zapracoval na opravě, cena hned vyskočí na 6 až 11 tisíc. A kvalitně zrenovovaný kus s novým čalouněním? Ten už stojí mezi 15 a 25 tisíci.
Úplný vrchol pak představují prvorepublikové nebo designově zajímavé exempláře. Pokud jeden z nich doma máte, poznají to všichni na první pohled. Jejich cena se šplhá k 25 až 41 tisícům korun. Za takové peníze jste v době jejich největší slávy mohli zařídit celý byt a ještě vám zbylo na dovolenou v Bulharsku.
Filmové večery v křesle
A jaké filmy jsme sledovali usazeni v ušáku v 80. letech? Například „Kotva u přívozu“ z roku 1980 od režisérky Marie Poledňákové. Příběh televizní hlasatelky Magdy, kterou diváci znají jako klidnou a vyrovnanou, zatímco v osobním životě řeší běžné rodinné problémy, patří mezi slušně hodnocené filmy i dnes. V hlavních rolích excelovali Jana Šulcová a Petr Haničinec.
Dalším oblíbeným snímkem bylo „Co je doma, to se počítá, pánové…“ režiséra Petra Schulhoffa z roku 1980, který navázal na úspěšnou komedii „Zítra to roztočíme, drahoušku“. Komické souboje sousedů Novákových a Bartáčkových v podání Jiřího Sováka a Ivy Janžurové diváky zkrátka bavily.
Nechyběla ani absurdní komedie „Blázni, vodníci a podvodníci“ režírovaná Tomášem Svobodou. Příběh sourozenců Zuzany a Petra v podání Dagmar Havlové a Jiřího Lábuse, kteří připravují různá překvapení svému okolí, zejména Zuzaninu nápadníkovi Karlíkovi, představoval fajn únik od reality.
Zdroje: lifee.cz, idnes.cz, zpravy.aktualne.cz
