Máte doma tuhle starou knihu? Sběratelé vám za ni budou líbat ruce a zaplatí 166 000 Kč

Kdyby staré věci uměly mluvit, možná by se dávno vzbouřily a daly nám co proto. Tolik let je házíme do krabic, na půdy, do sklepů, na sběrné dvory. A ony jen tiše čekají, jestli si jich někdo všimne. Sběratelé to vědí. Mají pro staré předměty zvláštní cit: zatímco laik vidí nepotřebný krám, sběratel vidí historii a hodnotu. Příběh a investici, která se zhodnotí lépe, než to dokáže kdejaký fond.

Kořeny sběratelství sahají hluboko do minulosti, tehdy ovšem bylo něčím úplně jiným. Ve středověku se sbíraly relikvie: v Českém království se takto proslavil i Karel IV. Tehdy však ke sběratelství vedly náboženské důvody. Později si šlechta svá sídla zdobila loveckými trofejemi, obrazy a sochami. Mnohé hodnotné sbírky skončily v muzeích.

Sběratelé času: věci, které se odmítají ztratit

Za první republiky to bývala noblesní záliba pánů s monoklem a dam v rukavičkách. Ti si pořizovali porcelán, grafiky a knihy, protože to patřilo k rytmu doby. V socialismu se sbíralo všechno, co se dalo sehnat: známky, odznaky, pivní tácky, ba dokonce krabičky od cigaret a žvýkaček. Ne proto, že by měly velkou hodnotu, ale protože sbírání bylo jednou z mála činností, která člověku dávala pocit, že něco vlastní.

Dnes je sběratelství disciplína, v níž se romantika a nostalgie potkávají s investičním kalkulem. Kdo má dobré oko, ten ví, že staré věci nejsou jen sentiment. Že jsou to akcie s patinou.

Dnešní lovci pokladů

Moderní sběratel je tak trochu lovec. Šmejdí po aukčních portálech, pročesává bazary, sleduje inzertní stránky. Občas se mihne i na sběrném dvoře, kde lze objevit poklad, který tam skončil omylem nebo z neznalosti. A nejvíc se raduje, když mu někdo zavolá: „Našla jsem na půdě nějaké staré věci, nechcete se podívat?“ To je pro sběratele víc než pozvánka do O2 Arény. Mnohem větší cenu pro něj totiž má zaprášená krabice, starý štítek a zatuchlá vůně.

Nejste si jistí? Ptejte se odborníků

A právě tady přichází výzva i pro vás, kteří doma máte krabice po babičce a váháte, jestli je vyhodit nebo nabídnout k prodeji. Laik většinou nepozná, co má hodnotu. Starý předmět může být bezcenný, anebo může být skrytým pokladem. Proto má smysl obrátit se na odborníka: starožitníka, sběratele, kurátora. Ti poznají, zda věc patří do kontejneru nebo do vitríny.

Na aukčních webech se dnes prodává všechno: motorové lodě, motorky, šperkovnice z doby Napoleona III., sady zlatých mincí, porcelán, hračky, plakáty, obrazy. A někdy i věci, u nichž byste nevěřili, že je někdo nabízí, natož že je koupí.

Pozor na knihy, které voní stoletími

Jednou z kategorií, po nichž sběratelé prahnou nejvíc, jsou staré knihy. Ne ty, které ještě voní tiskárnou, ale ty, které už mají vlastní duši. Sbírají se proto, že jsou poučné, vzácné, někdy až unikátní. A také proto, že papír je trpělivý svědek času. A čas mu dodává hodnotu.

Když někdo najde na půdě staré knihy, často udělá tu nejhorší věc: začne je čistit. Drhne, otírá, rovná. A tím je nenávratně poškodí. Staré knihy se mají brát do rukou jako spící kojenec: jemně, opatrně, s respektem. Neotírat mokrým hadrem, nevyhazovat obálky, nelistovat v nich. A hlavně: nevyhazovat, dokud je neviděl někdo, kdo jim rozumí. Vždyť existují knihy, které se staly legendami aukčních síní.

Deset století architektury: poklad, který překvapil

Jedním z příkladů je kompletní knižní sada Deset století architektury. Tato série se noří do historie a rozmanitosti architektonických slohů napříč staletími. Každý svazek nabízí průzkum jednotlivých období, ať je to románský, barokní, renesanční či gotický styl. Když se tato sada objevila v aukci, nikdo nečekal, že se strhne taková bitva: na Aukru se vydražila za 166 tisíc korun a div se, že sběratelé za ni nelíbali ruce. To je důkaz, že i papír může mít cenu zlata.

Sběratelství totiž není jen koníček. Je to způsob, jak zachraňovat svět, který mizí. Jak dávat nový život věcem, které by jinak skončily v nenávratnu. Možná máte i vy na půdě něco, co se pod nánosem prachu a pavučin tváří, že už je k nepotřebě. A přitom to může být skrytý poklad, který šeptá: „Ještě mě nevyhazuj.“ Možná je na čase ten šepot konečně vyslyšet…

Zdroje: Lupa, Wikipedie, IUmění