Babička v tom vařila guláš. Dnes se stejný hrnec prodává za 140 tisíc korun

Když se člověk rozhlédne po dnešním moderním světě, kde je skoro všechno digitální, pípá to, bliká a samo se aktualizuje, podléhá pocitu, že staré věci už nemají žádnou šanci. Jenže opak je pravdou. Zatímco chytré telefony stárnou rychleji než banány v míse, starožitnosti, vintage a retro předměty si klidně dožívají a zájem o ně neklesá. A mnozí lidé touží právě po něčem, co má patinu, vůni dávných časů a příběh. K nim patří hlavně sběratelé a starožitníci, kteří nabízejí za staré kusy i desítky či stovky tisíc korun.

A na nás běžných obyvatelích je, abychom prošmejdili půdy a sklepy a ukojili zájem starožitníků, kteří se usmívají pod vousy a sběratelů, co si brousí zuby na další starožitný úlovek. V našich domovech, na chatách rodičů či v babiččině domku se často nacházejí poklady, o nichž jsme dříve neměli ani tušení. Jedná se o věci, které už dávno nikomu neslouží, protože čas se na nich podepsal; přidal jim škrábance, odřeniny a pavučiny. Některé věci jsme sami odložili s tím, že: „se to bude někdy ještě hodit,“ ale nikdy na to nedošlo.

Plná půda haraburdí

Je to zvláštní pocit, když se hrabeme ve věcech, které leží v prachu na půdě bez povšimnutí celé roky. A najednou zjistíme, že o tyto krámy má někdo zájem. Ať je to staré rádio, kočárek ze sedmdesátek, křeslo, které pamatuje nejmíň tři generace. A přitom narazíme na hodiny, které ukazují správný čas jen dvakrát denně, na vázy, kufry, starý magneťák či kuchyňské spotřebiče. A porcelán, který se používal u babičky jen o Vánocích, ale nám už připadal nevkusný a velmi zastaralý.

A přitom tyto věci si v sobě nesou často rukodělnou zručnost, příběh a kus historie. I to je důvod, proč o ně zájem neklesá. Dnes se sice vyrábějí různé repliky starých předmětů, ale to je jiné – není na nich vidět řemeslná zručnost a chybí jim patina starých dob. Jde i o vzpomínky či dotek minulosti, který se nedá nahradit novým výrobkem z obchodu. Věřte, že o některé tyto starožitnosti by se zájemci doslova poprali. Místo rvačky však do hry vstupuje cena; čím víc zájemců, tím vyšší nabídky.

Starožitnosti jsou pro někoho velice atraktivní

Málo platné, ale staré předměty by toho navyprávěly, kdyby mohly… Jestliže o takových předmětech víte, anebo je sami vlastníte, poptejte se odborníků po jejich ceně. Možná budete valit oči. A když to nevyjde, tak je vrátíte zpátky na půdu nebo do sběrného dvora. Ale u starých předmětů, které prověřil čas, je také zapotřebí prověřit jejich hodnotu. Staré věci dnes neslouží jen jako dekorace. Působí jako časové kapsle, které nám připomínají, jak se kdysi přemýšlelo, vyrábělo, žilo…

A některé kousky jsou tak atraktivní, že jejich cena neustále roste. Starožitnosti nejsou jen věci, ale jsou to svědci času. A může se klidně stát, že staré haraburdí z půdy osloví i vás samotné. A třeba pochopíte, jak sofistikovaně může působit starý kus nábytku vedle toho moderního. A sběratel bude na vaši starožitnost čekat marně…

Kotlík za cenu mírně ojetého vozidla

Dnes mi padl zrak na starožitný litinový kotlík, který starožitník nabízí za neuvěřitelnou sumu. A moc dobře si vzpomínám, že něco podobného jsme likvidovali z kuchyně, když zemřela moje babička. Pocházela ze statku, kde bylo všechno veliké. Prostory i věci. A v kuchyni nebo na nádvoří se vařilo pro všechny pomocníky. Tehdy to byli hlavně brigádníci při sezonních pracích. A i kdyby mě rozkrájeli na malinké kostičky, nevzpomenu si, kam ten kus kuchyňského vybavení tenkrát přišel. Ono je to totiž už pěkných pár pátků. Ach jo!

Ale abych se vrátila k důvodu svého povzdechnutí. Litinový kotlík s bývalým zeleným smaltem už dávno nemá původní vzhled. Naopak, je na něm vidět zub času. Ale i tak je na něm cosi přitažlivého. A majitel ho nabízí za 5685 euro, což je víc než 142 tisíc korun. Kdyby člověk věděl předem, co život přinese, mohla jsem ho nějakému zájemci dnes nabízet já. Ale třeba jsem se jen nechala unést představami a ten babiččin kotel byl jen z nějakého obyčejného plechu, a ještě třeba prorezlý. Tak dokonale už mi paměť neslouží.

Ve starém měděném nádobí radši nevařte

K vaření už starobylé měděné nádobí radši nepoužívejte. Na stránkách Státního zdravotního ústavu nalezla článek o používání měděných nádob. Pokud totiž není měď potažena jiným kovem, může být zdraví nebezpečná. I na našich inzertních webech lze nalézt podobné kotlíky, různého stáří a vyrobené z rozličných materiálů. Třeba jeden kotlík z mědi nabízejí za 10 tisíc korun. Opravdu u vás nikde nic takového neleží?

Zdroje: 1StDibs, Aukro, SZU