Tuhle věc z Metráčka má dodnes doma každý důchodce. Tenkrát za pár kčs, dnes za 100 tisíc
Po některých nástrojích minulého či předminulého století je v poslední době velká poptávka. Nejinak je tomu i u přístrojů na měření tělesné hmotnosti. Staré váhy, před kterými dříve ženy utíkaly, jsou v současné době velmi populární.
Váha jako taková vznikla především proto, aby se při směnných a dalších obchodech mohlo vážit zboží. Ještě předtím, než došlo k vynálezu přesného stroje, který se ideálně neměl seknout ani o píď, byla za měřidlo používána lidská ruka. A tak se měřilo například po hrstech. Nejstarší informace o váze pocházejí pravděpodobně až z doby okolo tří tisíců let před naším letopočtem. První váhy fungovaly jako dvě misky. Na jednu se přidávalo závaží, na druhou předmět, jehož hmotnost jsme chtěli zjistit.
Ne všechny váhy byly přesné
Už 300 let před naším letopočtem došlo ke zkonstruování další váhy. Tentokrát šlo o váhu hydrostatickou, která určovala hustotu různých materiálů. O vzniku této váhy se traduje historka, ve které hlavní roli hraje Archimedes. Ten měl zjistit, z jakých materiálů se skládá královská koruna. Přišel na to, že mu s tím může pomoci vodní hladina. Ta totiž díky vytlačení předmětů na povrch dokáže určit, zda je koruna celá ze zlata či nikoliv.
Zatímco v dnešní době používáme především digitální váhy, v minulosti měly hlavní slovo ty mechanické. Již v padesátých a šedesátých letech minulého století se pod státním dohledem socialistického režimu vyráběly mechanické váhy. Ty v tomto období byly doslova na vrcholu. Nutno ale podotknout, že jejich výsadou rozhodně nebyla přesnost. Naopak se sice jednalo o velmi odolné váhy, ty ale dokázaly navážit i o několik kilogramů více či méně. Vyrobeny byly z robustních materiálů tak, aby vydržely co nejvíce. Díky pružinovému mechanismu byl při stání na váze vytvářen tlak na pohyb ručičky na tehdy analogový ciferník.
Váhy byly v minulosti umístěny na zajímavých místech
Ne každý měl váhu doma. A tak byly již od začátku minulého století umístěny na mnoha veřejných místech tak, aby se mohl zvážit kdokoliv, kdo bude mít zájem. Váhy se objevovaly ve zdravotních střediscích nebo třeba na nádražích. Na nádražích sloužila nejen ke zjištění osobní váhy, ale také k hmotnosti zavazadel. Některé stroje byly dokonce obohaceny o možnost vytištění lístečku s naměřenou hmotností.
V dnešní době si na pořízení osobní váhy z minulého století připravte i více než 100 tisíc korun. V některých bazarech a antikvariátech narazíte na kousky vyrobené ještě v období Rakouska-Uherska. Pokud chcete pouze zjišťovat svou tělesnou hmotnost a váhu klidně schováte pod postel, pořiďte si moderní váhu za pár stovek korun. V opačném případě budete muset sáhnout hlouběji do kapsy. Jedinečný design vah za to ale skutečně stojí.
Váha měla hlavní slovo ve filmu Metráček
Jedním z československých filmů, ve kterém hlavní roli hraje tělesná hmotnost, je rodinný film Metráček. V něm několikrát můžeme vidět tehdy oblíbenou a funkční osobní váhu. Na tu s nadějí, že zhubla nějaká to deko, často skáče hlavní postava, žačka Jitka. Jitka je na tehdejší dobu prostorově výraznější a příliš šikovnosti nezískala ani v oblasti fyzické zdatnosti. Začíná se jí tak přezdívat Metráček. Shodou náhod se ale tato dospívající dívka dostává do atletického oddílu, kde její sílu a také nějaké to kilo navíc dovedou zúročit. Pokud vás zajímá, jak v roce 1971 vypadala osobní váha, právě v tomto filmu o záběry na ni rozhodně není nouze.
Zdroje: Stoplusjednicka, Muzeumvahy, Bilyujezd
