Dětská herecká hvězda z Dívky na koštěti zemřela na AIDS. „Odmítla jsem ho těsně před smrtí“, lituje Simona Stašová

Když se v roce 1972 na obrazovkách objevila kouzelná komedie Dívka na koštěti, málokdo tušil, že jedna z nejzářivějších hvězd filmu skončí tragicky, daleko od domova, zcela opuštěná a nakažená virem, kterému později podlehne. Představitel rošťáckého Čendy Bujnocha se zapsal do srdcí diváků svým šarmem, přirozeností i výjimečným talentem.

Ale za dětskou slávou se skrýval příběh plný bolesti, ponížení, a nakonec právě i osamělé smrti v Americe.

První a poslední hvězdná role

Michal Hejný byl ve filmu jako doma. V 15 letech byl přijat na konzervatoř a o rok později se objevil ve filmu Václava Vorlíčka, který hledal správně drzého kluka pro jednu z hlavních rolí. Hejný uspěl hned napoprvé a jeho Čenda byl typickým uličníkem a vlastně i záporákem, kterému ale tak trochu fandíme.

Simona Stašová, která s ním studovala, vzpomíná: „Michal byl kouzelný cvok. Dělal v tramvaji hypnózu a lidi mu věřili, že má magické schopnosti.“ Byl to typický bohém a recesista, jakých na herecké škole mnoho nebylo.

Krutý svět za kamerou

Zatímco na plátně působil sebevědomě a rozpustile, v zákulisí čelil něčemu mnohem temnějšímu. Spolužáci na konzervatoři ho podle svědectví Vlastimila Zavřela šikanovali a dělali mu naschvály. Zavřel sám otevřeně přiznal: „Jednou jsme ho na koupališti hodili do vody a tři hodiny nepustili na břeh. Jeho byt strašně smrděl. A upřímně, Michal taky. Byl to takový podivín.“

Americký sen

Michal nakonec ze školy odešel a rozhodl se, i kvůli své orientaci, emigrovat do USA. V New Yorku studoval herectví na slavné škole Lee Strasberga a přivydělával si jako zpěvák. Dokonce zpíval pro Barbru Streisand. Ale úspěch se nedostavil. Místo hvězdné kariéry přišla nemoc. V 80. letech se u něj projevily první příznaky HIV, se kterým se neslo těžké stigma a tahle diagnóza vedla skoro vždy ke smrti. Michal se se svou nemocí svěřil přátelům v Česku, ale ti se od něj jeden po druhém odvrátili.

Přátelé se ho báli

Zvlášť bolestivá je pasáž, ve které se dozvídáme, jak Michal po letech napsal dopis Simoně Stašové. Chtěl se sejít, vidět se naposledy. Stašová mu však odpověděla, že to nepůjde, protože byla tehdy těhotná. „Odmítla jsem ho těsně před smrtí,“ vzpomíná dnes se smutkem v hlase.

Nebyla ale sama. Mnoho jeho někdejších kolegů a známých odmítalo jakýkoli kontakt. Báli se, že se nakazí. Báli se v té době běžným a neinformovaným strachem, ale pro Michala to znamenalo naprosté vykořenění. Zůstal zcela sám.

Konec v zapomnění

Michal Hejný zemřel 22. října 1996 v americkém městečku Oneonta ve státě New York. Bylo mu pouhých 41 let. O jeho smrti se v Česku nikdo pořádně nedozvěděl a neproběhlo ani žádné rozloučení a „návrat“ domů. Z dětského herce, kterého znala celá republika, se stal muž, na kterého si dnes málokdy z nás vzpomene a dnes, více než třicet let po jeho smrti, zůstává symbolem nejen ztraceného talentu, ale i doby, kdy se jinakost netolerovala.

Československo mělo mnoho tragických příběhů. Mnoho zmařených osudů pod tlakem režimu, emigrací, nemoci nebo osobního selhání. Ale málokterý je tak podivuhodně zapomenutý jako tenhle. Film, ve kterém se objevil, se stal legendou, a proto by jeho jméno mělo zaznít. Ne, abychom se dojímali, ale proto, abychom nezapomněli, že i sympatičtí rošťáci z filmového plátna mají své démony a pohnuté osudy. A možná po tomhle zjištění budeme sledovat naší oblíbenou komedii s trošku jinými pocity než doposud.

Zdroje: medium.seznam.cz, blesk.cz, tvguru.cz