Náš milovaný film z dětství málem skončil jako odpad, ale zachránil ho 1 detail. Tušíte jaký?
Ne všechny filmy se zrodí jako hity. Některé upadnou po vlahém přijetí diváky do zapomnění, některé si užijí slávu v době, kdy vyjdou. A z některých se stanou kultovní klasiky, které milují celé generace.
Existuje však pár filmů, které to měly, jak se říká, nahnuté, ale díky zásahu těch správných lidí se dostaly do srdcí většiny diváků. Dnes se podíváme na film, který zahřál na duši i mnoho dospělých a dodnes je často promítanou klasikou.
Mohlo to skončit fiaskem
Film, který byl napsaný už nějakou dobu, vytáhnul ze scénáristického šuplíku Zdeněk Svěrák. Tomu se líbila myšlenka, ale tehdejší provedení už tolik ne. Dějová linka o mladých pionýrech, kteří chtějí něco vybudovat sami tak byla očištěná od dobové ideologie pospolitosti a práce. Zůstal jen, dnes už nestárnoucí, příběh o partě dětí, kteří o prázdninách opravují hradní zříceninu s pomocí nadpřirozených bytostí. V době tuhé normalizace tak vznikl apolitický a čistý snímek, jehož legendární hlášky se vryly do pamětí snad každého z nás.
Mladí pionýři a nadpřirozené bytosti
Pojďme se podívat na děj, abychom pochopili, proč je příběh pohádkového filmu Ať žijí duchové tak zeširoka přijímán diváky. Parta mladých kamarádů si dělá zálusk na starou zříceninu hradu, o kterou se nikdo nestará. Rádi by si hrad zvelebili, opravili a udělali si v něm klubovnu. Jenže při řešení návrhu s místním vedením narazí na vedoucího potravin, který by chtěl hrad pro sebe. Naštěstí za dětmi stojí ředitel školy, který je v jejich počínání podporuje. Jednoho dne, když jdou kamarádi na hrad ve večerních hodinách, zjeví se jim podivná dívka v bílých šatech, a prozradí, že na hradě žije s tatínkem a že je zájem lidí o hrad ruší.
Nakonec se ale vzájemně spřátelí a domluví se, že si pomůžou. Následně se parta dozví, že jejich noví pomocníci jsou duchové, a ještě k tomu umí kouzlit. S jejich pomocí jdou opravy od ruky a už nic nebrání tomu, aby byly práce dokončeny. A nebyla by to pohádka, aby zde nebyl i rozměr lásky a štěstí, když se dívka z hradu zamiluje do pionýrského chlapce a díky tomu, že její lásku opětuje se stane smrtelnou a zůstane žít ve světě lidí. Děti zde nejsou jen figurkami v příběhu, ale jsou skutečnými hybateli děje. Film odráží sílu přátelství, nadšení pro věc, dobrodružství a dobré nálady, která nás umí nakazit bez ohledu na to, kolikrát jsme snímek shlédli.
Hajný je lesa pán
Kromě úpravy scénáře byl dalším zásadním momentem záchrany filmu i hudební rozměr. Toho se ujalo neomylné duo Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák, kteří vytvořili soundtrack, jenž nejen seděl do filmu tematicky, ale líbivé písničky se staly i samy o sobě fenoménem. Kdo z nás si ještě dnes při shlédnutí nepamatuje slova hitů jako Hajný je lesa pán nebo pasáž duňky žalky – a co já z Písně Leontýnky.
Kouzla s kamerou
Na úspěchu snímku mají zásluhu i odborníci v oboru trikové kamery. V době, kdy ještě neexistovaly počítačové triky museli kameramani improvizovat. Pro scény s oživlými trpaslíky dokonce vymysleli dodnes mimořádně působivé, navenek jednoduché prostorové řešení využívající falešné perspektivy přímo v kameře. Dnes se nám to může zdát možná trochu úsměvné, ale v té době to bylo nonšalantní řešení, jehož výsledek působil nejen profesionálně, ale byl i originální.
Nostalgie, která zůstane
Filmová pohádka Ať žijí duchové je dodnes jedním z těch filmů, ke kterým se vracíme s úsměvem, i když už dávno nejsme školáci. Její kouzlo nespočívá v perfektním scénáři, chytlavé hudbě nebo střihačských trikách. Film je totiž dokonalou kombinací všeho uvedeného, a i díky tomu je schopný v nás dodnes vyvolat nostalgii po mladých bezstarostných letech, kdy stačilo mít partu kamarádů, odvahu a všechno bylo možné.
Zdroje: www.filmovyprehled.cz, www.csfd.cz
