Z místa, kde se natáčela krásná česká pohádka, je dnes hrůza. Místní se tomuto místu vyhýbají i za bílého dne

Míst v Česku, na která vyrazili čeští i světoví filmaři, je celá řada. Namátkou vyberme třeba zámek Hluboká, kde se proháněla Pyšná princezna, zámek Blatná, kde svůj smutek okázale projevovala Šíleně smutná princezna. Nebo město Český Krumlov, jehož romantická zákoutí historického centra k natáčení pohádek přímo vybízejí. Tahle místa se stávají Mekkou filmových fanoušků, kteří slavná filmová místa zvěčňují svými fotoaparáty. Ne každá filmová kulisa ale dopadne stejně.

Na mapě naší země najdeme i takové lokace, které sice hrály hlavní roli ve filmu, o turisty tu ale nezavadíte. Buď je do sebe pohlcuje příroda, nebo je neukáznění návštěvníci zcela zničili. Anebo po natáčení projdou proměnou, že je jako náhodní kolemjdoucí ani nepoznáte. Jsou ale také filmové lokace, na které se zapomene třeba proto, že se o nich vůbec nemluví. Na Tachovsku dokonce najdete filmové místo, o kterém se čas od času mluví. Ovšem v souvislosti se zkázou, která nečekaně pochází přímo od filmařů. Místní se mu proto raději vyhýbají. Nechtějí si totiž připomínat kdysi slavné místo, které natáčení pohádky zcela zničilo.

Bývala to chlouba kraje

Když sem zavítáte, na první pohled byste nehádali, že tohle místo bývalo kdysi chloubou okolí. Že tu stávala osada s dominantou kostela, ke kterému se sjížděli lidé z širokého kraje. První písemné zmínky sahají až do 16. století. V 18. století prošel kostel barokní přestavbou a podle dochovaných záznamů šlo o poměrně rozsáhlý objekt doplněný o další budovy a opevnění. Přesto svému účelu sloužil jen krátce. Po zhruba padesáti letech jeho existence přijal císař Josef II. reformní patent, kterým rušil náboženské instituce, které se nevěnovaly vzdělávání, zdravotnictví nebo sociální péči. Kdysi poutní místo tak začalo chátrat.

Z církevních obřadů výroba porcelánu

V 19. století využila zdejší sídlo rychle postupující průmyslová revoluce. Interiéry rozdělili stavaři na jednotlivá patra, zazdili okna a vnitřní zdi přestavěli tak, aby se sem mohla přestěhovat manufaktura na výrobu porcelánu. Tyhle stavební úpravy jsou ve zdivu patrné dodnes. Éra porcelánky ale neměla dlouhého trvání, už po zhruba 15 letech od jejího otevření zkrachovala. Pro fabriku se už nenašlo jiné využití, a tak ani nikomu nevadilo, že místní začali odnášet její původní součásti jako stavební materiál pro své domy.

Památkáři přišli za vteřinu dvanáct

Zkázu kostela zpomalili památkáři až v roce 1992, kdy byla jeho zřícenina prohlášena památkově chráněnou. Získala tak status kulturní památky a jakékoli zásahy do její podoby měly podléhat schválení památkových orgánů. Památková ochrana ale neznamenala, že by se zříceniny kostela někdo ujal nebo jej dokonce opravil. Barokní poutní kostel sv. Jana Křtitele v údolí Sedlišťského potoka nedaleko obce Kočov na Tachovsku tak dál podléhal své zkáze. V tomhle stavu ho přelomu tisíciletí objevili filmaři.

Ani památkové orgány kostel neochránily

Opuštěná ruina v lese, zarostlá florou a zaházená nebezpečným odpadem, připomínala kulisu jako z hororu. Po dvou týdnech intenzivního úklidu a údržbových prací vzniklo na tomhle místě filmové peklo pro pohádku Z pekla štěstí 2 režiséra Zdeňka Trošky. A právě tady se dostáváme do bodu, který dodnes vyvolává otázku etiky filmařů.

Ačkoli byl již v tu dobu objekt památkově chráněný, filmaři nepracovali jen s dočasnými kulisami. Stěny kostelní lodě pokryly černou kašírovanou hmotou a následně přemalovali rudými, fialovými a temnými motivy ďábelských tváří. Žádná snadno odstranitelná dekorace, ale zásah přímo do zbytků barokních maleb.

Stopy po natáčení jsou tu patrné dodnes

Památková ochrana sice takové zásahy vylučuje, v roce 2000 byl ale dohled nad úpravami filmařů podstatně benevolentnější než dnes. Trochu se také spoléhalo na to, že malbu bude snadné odstranit a vrátit tak zdivo do původní podoby. To se ale nestalo. Filmaři natočili, co potřebovali, sbalili techniku a odjeli. Peklo zůstalo. A zůstaly i následky. Krátce po natáčení se navíc zřítila podstatná část klenby. Stav zříceniny se tak výrazně zhoršil. Z místa, které mělo být aspoň stabilizovanou památkou, se stala skutečně nebezpečná ruina, které se nejen místní vyhýbají velkým obloukem.

Místní se přes zásahy filmařů dodnes nepřenesli

Sama obec Tachov na svém webu nabádá k maximální opatrnosti při pohybu v okolí. Místní ale vstup do samotné ruiny výslovně nedoporučují. A to nejen z hlediska bezpečnosti, ale i pachuti trpkosti, který po natáčení jedné z nejznámějších českých pohádek zůstal. Kostel svatého Jana Křtitele dokázal odolat císařské reformě. Přežil i doby průmyslové revoluce, přestavbu na manufakturu i nájezd stavebních dělníků, kteří jej rozebrali pro stavbu svých domů.

I tak z kostela zbylo alespoň něco, co až do počátku nového tisíciletí připomínalo jeho slávu. Smrtící úder kostelu však podle místních zasadili až filmaři, kteří prý na genius loci nebrali pražádné ohledy.

Zdroje: Město Tachov, Blesk, Kudyznudy