Mluvíte se svým psem? Tleskáme! Podle psychologů máte tuto výjimečnou vlastnost

Povídáte si se svým domácím mazlíčkem? Přijdete domů a vyprávíte jim, jaký jste měli den, občas se jich zeptáte na názor nebo si prostě jen tak povídáte? Možná vám to přijde jako běžná věc, že to dělá každý, ale podle psychologů se za tím skrývá mnohem víc.

Domácí mazlíčci jsou součástí rodiny, takže si s nimi logicky často povídáme.

Mazlíčci jako kamarádi

V dnešní uspěchané době se stále více lidí rozhodne pořídit si nějakého domácího mazlíčka. Lidé ho berou jak člena rodiny a kamaráda. Mluvení se zvířaty je fenomén, který je úplně běžný, ale teprve v posledních letech se mu psychologové začali detailněji věnovat.

Na Univerzitě v Harvardu provedli studii, která ukazuje, že lidé často hovoří se svými domácími mazlíčky nejen při běžných činnostech, jako je krmení nebo venčení, ale i když mají například jen špatnou náladu, nebo jsou smutní. Spoustu majitelů se svým miláčkům svěřuje, mluví s nimi jako se svými kamarády, a občas s nimi vedou i dialog, respektive monolog.

Tento jev není nijak ojedinělý. Podle rozsáhlé mezinárodní studie časopisu přiznalo více než 67 % dotazovaných majitelů, že se svým mazlíčkem mluví pravidelně a vědomě, přičemž většina z nich uváděla, že jim to přináší klid, radost a pocit bezpečí.

Mluvení beze slov

I přes to, že víme, že nám naši miláčci nikdy slovy neodpoví přesto si s nimi povídáme. Proč?

Zvířata komunikují neverbálně, skrze pohyb, pohled, postoj, nebo vrtění ocasem. A právě proto je lidská řeč pro ně velmi zajímavá a důležitá. Ne kvůli tomu co jim říkáme, ale kvůli tónu a emoci s jakou to říkáme.

Psycholožka a terapeutka Nadine Kaslow z Emory University vysvětluje:

„Zvířata nereagují na konkrétní věty, ale na naši náladu, energii a mimiku. Když se jim svěřujeme, nepřerušují nás, neodsuzují a ani neanalyzují. Jsou ideálními posluchači.“

Ale i z jejich odpovědi poznáme, zda mají radost, strach nebo jsou smutní.

Co se děje, když mluvíte se zvířetem?

Neurologové upozorňují, že při komunikaci se zvířetem se aktivují stejné části mozku jako při interakci s malým dítětem. Konkrétně se jedná o limbický systém (zodpovědný za emoce) a prefrontální kortex (centrum sebereflexe, a empatie).

Podle odborníků má tento zvyk hluboké psychologické kořeny. Podle něj přiřazujeme zvířatům lidské vlastnosti a komunikujeme s nimi, protože hledáme možnost navázat vztah.

Tento jev je podle nich důkazem vyšší sociální inteligence, především schopnosti vcítit se do druhých a porozumět jim.

Proč je empatie důležitá?

Odjakživa je byl člověk sociální bytost. Samota je prospěšná, pokud není dlouhodobá. Každý potřebuje chvíli o samotě, ale pokud je samota dlouhotrvající, není to dobré ani pro mozek, ani pro srdce. Nejlepší způsob jak se vyrovnávat se stresem je skrze sdílení a mluvení.

Domácí mazlíček, i když nemluví, funguje jako ideální společník, který nás vyslechne. Nebude nás soudit, ale naopak nabízí svou přítomnost a lásku. Mluvením k němu si udržujeme emoční rovnováhu, ať už o tom víme, nebo ne.

Během pandemie covidu-19 to bylo zvlášť patrné. Podle dostupných údajů si v roce 2020 pořídilo zvíře více než 23 milionů amerických domácností. Lidé byli izolovaní v karanténě a hledali útočiště u němých tváří.

Terapeut, který štěká nebo přede

Ve Velké Británii a USA se dnes běžně používá tzv. zooterapie, tedy léčebný kontakt se zvířaty. Důkazy o jejím účinku jsou jasné, pacienti s depresí, úzkostí nebo posttraumatickou stresovou poruchou vykazují zlepšení už po několika týdnech kontaktu se zvířaty.

Podobně jsou na tom i senioři v domovech důchodců, kteří tráví čas se psy nebo kočkami. Podle studie jsou méně náchylní k depresím a funguje to jako prevence proti demenci. Zvířata jim nejen zlepšují náladu, ale často jsou jedinými bytostmi, se kterými si mohou pravidelně povídat.

Když člověk ztratí partnera nebo žije o samotě, právě domácí mazlíček se stává nejlepším přítelem. A právě tehdy se mluvení s mazlíčkem stává emocionální terapií.

Kde je hranice

Psychologové se shodují, že mluvení se zvířaty je ve většině případů naprosto zdravé a dokonce prospěšné. Existují ale výjimky.

Pokud člověk zcela nahradí mezilidskou komunikaci tou se zvířetem, nebo má dojem, že mazlíček mu odpovídá, může jít o známku psychických problémů, například halucinací nebo následků přetrvávajícího stresu.

V takovém případě odborníci doporučují konzultaci s psychologem. Ale běžné povídání se psem, nebo kočkou, to je zcela normální.

Co o vás říká mluvení se zvířaty?

Pokud si se svým mazlíčkem běžně povídáte, je velmi pravděpodobné, že patříte mezi lidi s velkou empatií, schopností navazovat vztahy a vnímavostí vůči druhým. Tito lidé jsou často velmi kreativní a lépe zvládají stres.

Zároveň se ukazuje, že tito lidé rádi přirozeně sdílí své myšlenky s jinými lidmi. Ať už jde o roztomilý monolog s vaším pejskem, nebo pokárání kočky za něco, co provedla, když jste nebyli doma, takové chování svědčí o empatii a zdravém vztahu se svými miláčky.

Pár slov na závěr

Příště, až se přistihnete, že vyprávíte svému mazlíčkovi, jak vás šéf v práci naštval, nemusíte se cítit trapně. Děláte něco, co je úplně normální, přirozené a zdravé.