Můj děda tuhle houbu před 30 lety sbíral a byla to delikatesa. Dnes je smrtelně jedovatá, přesto ji Češi pořád sbírají

Ještě před pár desítkami let se běžně prodávala na trzích a v restauracích to byla sezónní lahůdka. Pak přišly případy nevysvětlitelné svalové slabosti a dalších zvláštních příznaků. Lékaři vyvodili novou a nečekanou podobu otravy houbami. Houba, která dříve patřila mezi jedlé, se rázem ocitla na černé listině.

Pokud jste vášniví houbaři, měli byste dávat pozor na to, co sbíráte.

Proč se mění pohled na houby

Svět hub je velký a různorodý a odborníci ho stále objevují a rozšiřují. Některé druhy jsou nově mezi chráněnými, jiné naopak mizí z košíků. Proto je občas možné, že druh houby, která byla do teď považovaná za jedlou, se najednou stane nejedlou nebo dokonce jedovatou. A o těchto druzích se bavíme. Tento případ nám ukazuje, že ne všechno, co jedly a vařily naše babičky, musí být dnes bezpečné. Mění se klima, půda i rostliny, a to má vliv i na změny ve světě hub.

Díky novým vyspělejším technologiím dokážeme lépe analyzovat látky obsažené v houbách. Stejně tak hraje roli i hromadění se případů, kdy lidé skončili s totožnými neobvyklými příznaky po konzumaci jednoho druhu. Přelomem v konzumaci konkrétního druhu byl řetězec několika případů před pár lety ve střední Evropě, kdy lidé skončili se selháváním svalů a dalšími neobvyklými příznaky.

Není únava jako únava

Když se řekne otrava houbami většina z nás si představí příznaky jako průjem a zvracení, v horším případě selhávání orgánů. U tohoto druhu je to jiné. První odlišností je to, že příznaky nepřichází hned, ale až během prvních 4 dní po konzumaci. Navíc se tváří nespecificky, například únava, bolest svalů nebo nadměrné pocení bez horečky.

Pokud zkonzumujete malé množství, většinou příznaky odezní, v opačném případě se zhorší. Objeví se tmavá moč a zvýšení množství enzymu, který podle specialistů ve zkratce způsobuje rozpad svalových vláken. To způsobuje pocit ztuhlosti a únavy svalů. V hoších případech se objeví problémy s ledvinami i dechem. Donedávna byla souvislost takto opožděné reakce a konzumace hub považována za nereálnou. Moderní studie ale ukazují, že spojitost existuje.

Na množství záleží

Jak jsme již zmiňovali, záleží na tom, kolik toho sníte. Potvrzené případy byly u lidí, kteří konzumovali tuto houbu několikrát denně, několik dní po sobě. Dříve to vypadalo tak že co rostlo, to se jedlo, pokud to samozřejmě nebyly známé smrtelně jedovaté druhy. A právě opakovaná konzumace vedla k sérii otrav. Studie provedené ve Francii a Polsku potvrzují, že nejvíce ohroženi jsou lidé, kteří konzumují velké množství za krátkou dobu. Byly prokázány i případy, které skončily smrtí.

Tichý nepřítel

Tím druhem čirůvka zelánka (Tricholoma equestre), u nás známá i jako „zelenka“. Jedná se o druh rostoucí především v borových lesích, který má světle žlutou barvu. Dlouhou dobu byla vedená v atlasech hub jako běžně jedlá houba a v některých zemích byla dokonce považována za delikatesu. Dnes se po odborných analýzách řadí mezi houby nebezpečné, právě kvůli potvrzeným příznakům, které způsobuje nadměrná konzumace.

Z hlediska botaniky jde o středně velkou houbu s 5 až 15 cm širokým kloboukem, žlutými lupeny vespod klobouku a často s hnědým středem. Povrch bývá kluzký a lepkavý a uvnitř bělavá dužina. Roste v borových lesech na přelomu léta a podzimu. Často bývala zaměňována s obdobnými druhy hub, proto se raději nedoporučuje ji ani zkoušet.

Starší generace nesouhlasí

Pochopitelně existují lidé, kteří tvrdí, že jim nic jiného v té době nezbylo. Což je samozřejmě pravda a pokud se nepotýkali se zdravotními problémy, měli další obohacení jídelníčku. Jak jsme zmiňovali, záleží na zkonzumovaném množství. Nové studie však ukazují, že pravidelná konzumace nese vysoké riziko zdravotních obtíží. Pokud jste méně zkušený houbař, nedoporučujeme čirůvku sbírat i proto, že ji můžete snadno zaměnit s jinými nebezpečnými druhy.

Z čirůvky zelánky se nestala jedovatá houba přes noc. S moderními technologiemi a pokrokem vědy se ale lépe identifikovala rizika spojená s konzumací. Historické kuchařky ji používaly hojně, dnes bychom ji tak často nezařadili.

Co dělat, pokud to přeženete

Pokud jste byli v posledních dnech houbařit a přinesli jste si domů čirůvku, zbystřete. Jestli jste si dali jednu porci s jednou houbou, pravděpodobně nic nepocítíte. Jestli jste si ale vědomi, že jste snědli během posledních několika dní větší množství, sledujte možné příznaky. Pokud se cítíte více unavení, bolí vás svaly, nebo máte dokonce tmavou moč, na nic nečekejte. Vyhledejte lékaře a popište přesně co a kdy jste snědli, v nejlepším případě, pokud vám zbyl zbytek hub k analýze. Léčba spočívá hlavně v hydrataci, sledování funkcí všech orgánů, především ledvin a případné řešení komplikací. Důležitý je včasný zásah, čím dřív začnete příznaky řešit, tím lépe. Důležité je zmínit i prodlevu mezi konzumací a prvními příznaky.

Mýty, které neplatí

Je jedno, jestli houby smažíte, vaříte nebo sušíte, na neutralizaci škodlivých látek to nemá vliv. Dosud není identifikovaný konkrétní toxin, ale stejně tak nebylo prokázáno, že běžná kuchyňská úprava zabrání rizikům spojeným s konzumací. Obecně se mykologové shodují na tom čirůvku zelánku nekonzumovat vůbec. Toto doporučení již najdete v nových atlasech hub i odborných webech.

Co si z toho odnést

Občas není nejlepší se spoléhat na tradice a zvyky. To, že naše babičky něco vařily a jedly úplně běžně neznamená, že je to správně. Doba se změnila a s ní i věda, která dokáže škodlivé látky analyzovat. Stejně jako umíte rozeznat hřib, který si z lesa odnesete, tak stejně se naučte rozpoznat houby, které si z lesa raději nenoste. A v případě, že na sobě během týdne po konzumaci pozorujete zvláštní příznaky, řešte to okamžitě s lékařem.

Zdroj: myko.cz, pmc.ncbi.nlm.nih.gov, nejm.org