Muži ji milovali, ale ženy oči vyškrábaly. Nejkrásnější českou herečku Zitu Kabátovou zničila zášť závistivých kolegyň

Byla doba, kdy film nebyl jen zábavou, ale i únikem z těžké reality všedních dnů. Stačilo pár minut v potemnělém kině a lidé zapomínali na každodenní starosti i strach, který se s tehdejší dobou pojil. Jenže ten, kdo dokázal nejvíc diváky okouzlit, platil tu nejvyšší cenu. Sláva, krása a neuvěřitelný talent se dokázaly změnit v past, která dokázala zničit hereckou kariéru na velmi dlouhou dobu. 

Zita Kabátová přišla na svět roku 1913 v Praze do rodiny známého architekta. Její rodiče byli zároveň nadšení ochotníci a k herectví měla blízko i díky matčinu bratranci Josefu Švábovi Malostranskému, který je považován za prvního českého filmového herce. Není tedy divu, že se Zita poprvé objevila na plátně už jako nemluvně v bílé peřince. Po ukončení studií usilovala o stálou práci v divadle a nakonec vystřídala několik pražských scén.

Žena, která zářila jako hvězda 

Brzy poté se přihlásila i na filmový konkurz do snímku Sextánka, kde ale nakonec dostala hlavní roli herečka Hana Vítová. Kabátová ale rozhodně nezůstala bez povšimnutí a získala příležitost v jiném filmu, Světlo jeho očí. Ten ji okamžitě vystřelil mezi vyhledávané herečky a nastartoval její hvězdnou kariéru. Ve 30. letech se z ní stala naprostá ikona ženské elegance, režiséři jí obsazovali do výrazných rolí a diváci oceňovali její přirozený půvab. Dodnes si ji spojujeme s filmy jako Přednosta stanice s Vlastou Burianem, Advokát chudých nebo Želary. 

Krása a filmové tváře v první republice 

V období první republiky hrála krása a tvář herce zásadní roli při obsazování rolí. Kabátová byla obdařena půvabem, který na plátně působil naprosto nezaměnitelně. Její výrazné oči a přirozený šarm se staly její největší předností. To jí přinášelo obdiv publika, ale zároveň ji vystavovalo neustálému porovnávání s kolegyněmi. Filmový svět byl tvrdý a soutěživý, a ačkoliv se kolem ní šířily různé názory, blízcí spolupracovníci na ni vždy vzpomínali s úctou. 

Režisér Jan Hřebejk k tomu řekl: „Měla obrovský nadhled a smysl pro humor. Kdybych měl její energii v šedesáti nebo padesáti, tak bych byl šťastný.“ Herečka Klára Trojanová vzpomínala podobně: „Byla to šarmantní, vtipná dáma. Fascinovalo mě, že i ve svém věku byla stále duševně mladá a v očích měla pořád takové čertíky.“ Tyto vzpomínky, byť se týkají mladších kolegů, protože Zita byla jednou z mála prvorepublikových herců, která se dožila tak vysokého věku, dokazují, že navzdory pověstem byla Kabátová ve skutečnosti obklopena respektem a obdivem kolegů, a to až do jejích pozdních let. 

Osudový zlom 

Druhá světová válka obrátila život mnoha herců vzhůru nohama a Zitu Kabátovou nevyjímaje. V době okupace přijímala nabídky k natáčení, a to i v projektech, které vznikaly pod německou produkcí. Sama po letech vysvětlovala, že práci vnímala jako běžné natáčení, protože se na place mluvilo česky a šlo o filmy bez propagandistického obsahu. Zvláštností bylo, že pod pseudonymem Maria von Buchlow natočila pro Němce dva snímky, což se jí později bohužel stalo osudným.

Po konci války v roce 1945 padlo na Kabátovou podezření z kolaborace, a přestože se nikdy neprokázalo, že by vědomě spolupracovala s nacistickým režimem, byla postavena do role exemplárního případu. Spíše tenkrát nevydýchali luxus, ve kterém žila a její krásu, za kterou by jí ženy nejradši vyškrábaly oči.

Úřady jí zakázaly vystupovat před kamerou po dobu dlouhých pětadvaceti let. Pro herečku, která byla na vrcholu své kariéry, to znamenalo drtivou ránu. Připravilo ji to o práci, kterou milovala, a donutilo hledat smysl života jinde, což se jí povedlo, a to v rodině a osobním zázemí. Vědomí, že přišla o profesi, jež jí byla vším, ji ale provázelo ještě dlouhá léta. 

Rodina a osobní ztráty 

Po válce se Zita provdala za Jerryho Krále, zástupce firmy působící v Indii. Doufala, že s ním vycestuje, ale nedostala vízum, a manželství se tak brzy rozpadlo. Druhý osudový vztah přišel v roce 1955, kdy se seznámila s olympionikem Jiřím Zavřelem. O rok později se za něj provdala a v roce 1956 se jim narodil syn Jiří. Bylo jí tehdy 44 let a mateřství pro ni bylo naplněním, které si vychutnávala plnými doušky. Jenže ani tento vztah bohužel nevydržel.

Manžel v 60. letech, vzhledem k okupaci, emigroval a později se k němu do zahraničí přidal i jejich syn. Kabátová tak nakonec zůstala sama. Přesto neztratila chuť do života a pracovala jako ředitelka kina Illusion, organizovala setkání starých filmových kolegů a po roce 1989 se znovu objevila i ve filmech, například Zapomenuté světlo nebo Babí léto. 

Navzdory ranám osudu se dožila krásných 99 let, kdy poslední roky trávila v léčebně dlouhodobě nemocných v pražském Motole. Zemřela v roce 2012 a byla tak poslední z velkých hvězd první republiky, která propojila generace a ukázala, jak vrtkavá je sláva. Její příběh je směsí obdivu, závisti, ztrát i naprosto nezdolné ženské síly. 

Zdroje: medium.seznam.cz, vlasta.cz, cs.wikipedia.org