Na Česko se v květnu valí prosincový mráz. I ostřílení meteorologové jsou v šoku a vytahují 2. ponožky
Příroda má smysl pro humor, to se jí musí nechat. Jen co jsme stihli obdivovat předčasně rozkvetlé šeříky, překvapila nás sněhovou nadílkou. Meteorologové kroutí hlavami, zahrádkáři lomí rukama a my ostatní zvědavě hledíme z oken na bílou peřinu, která pokryla místa, kde by teď mělo jaro hýřit všemi barvami.
Místo klobásek na rozpálených grilech na nás venku v polovině května čeká bílá nadílka. V Jeseníkách napadlo 10 centimetrů sněhu a zrovna jarní teploty nejsou ani ve zbytku republiky. Teploměry ukazují pouhých 12 až 16 stupňů, na severovýchodě pak sotva 6 °C.
Ještě v dubnu jsme si užívali teploty nad 25 stupňů a odhazovali svetry, teď zase lovíme bundy ze dna skříně. A aby toho nebylo málo, meteorologové nám servírují překvapení v podobě chladného počasí až do konce května.
ČHMÚ nám na svých stránkách moc radosti nenadělil. Až do 8. června máme počítat jen s průměrnými teplotami, ten první týden dokonce s podprůměrnými. Jinými slovy, grilovačky v tričku budou muset ještě chvíli počkat. Léto se letos očividně nikam nežene.
Symbol jara letos přišel předčasně
Když mluvíme o jaru a jeho symbolech, nelze nezmínit šeřík. Tento keř, který dříve rozkvétal v našich končinách až koncem dubna, letos kvítky překvapil již na začátku dubna. Podle historických záznamů z roku 1924 bylo kvetení šeříku považováno za vrchol jarní doby, kdy v Praze i Vídni šeříková nádhera rozvoněla města kolem 30. dubna.
„V letošním roce jsem viděl první šeřík u nás v Polabí kvést už 6. dubna, což je doba, kdy dřív tyto keře kvetly možná tak v Římě,“ uvedl v rozhovoru pro web lidovky.cz botanik Ladislav Hoskovec.
Možná vás překvapí, ale šeřík není naše domácí rostlina. Do střední Evropy se dostal až v 16. století z tehdejšího Cařihradu. I přes svůj cizí původ se u nás rychle zabydlel a většina z nás jej miluje pro jeho krásnou vůni.
Filmové oteplení
Když za oknem panuje nevlídné počasí, sáhněte po dálkovém ovladači a udělejte si hezký večer. Zkuste třeba francouzský „Jarní příběh“ od Erica Rohmera, film o vztazích, lásce a přátelství zasazený do sluncem zalitého jara. Je to skvělý způsob, jak na chvíli zapomenout, že za oknem panuje nečekaná zima.
Film vypráví o introvertní studentce hudby Nataše, která seznámí svého svobodného otce s kamarádkou, učitelkou filosofie. Natašin plán je jasný. Doufá, že se její otec zamiluje do Jeanne a opustí svou stávající přítelkyni. V průběhu filmu se hodně mluví, diskutuje o filosofii, lásce a přátelství.
Tento příběh však není pro každého, jak naznačuje jeden z recenzentů: „Atmosféra houstne a… Trojúhelník, trojice, triáda… Pohnutky, předsudky, tabu… (Vztahy…) . . . Ano, poslouchal jsem, díval se a nudil jsem se zase jednou skvěle…“
Romantika starých časů
Toužíte se vrátit do dob, kdy šeříky kvetly spolehlivě až v květnu? Přesně tam vás vezme německý film z roku 1953 „Šeříky až bílé začnou kvést“. V hlavní roli uvidíte Williho Perryho a jeho lásku k manželce Theres, kterou ji vyznává skrze kytice bílého šeříku. Ve filmu navíc debutovala teprve čtrnáctiletá Romy Schneiderová po boku své skutečné matky.
Modrý bez, lilák či šeří
Naši předkové šeříku říkali modrý bez, svatojanský bez nebo lilák a stal se častou inspirací českých literárních velikánů od Boženy Němcové přes Růženu Svobodovou až po Jaroslava Vrchlického. Najdeme ho tak v prózách i básních.
Děti si s šeříkem rády hrály. Dívky si z květů pletly věnečky, kluci zase vyluzovali z poskládaných listů zvuky tak pronikavé, že prý zaháněly i myši. Oblíbená byla i věštecká hra, kdy si děti zastrkávaly kvítky za kloub palce a hýbaly rukou. Kolikrát se ruka pohla, než kvítek vypadl, tolik let života jim zbývalo.
Zdroje: tn.nova.cz, udalosti247.cz, lidovky.cz
