Tohle není sci-fi. Na Česko se řítí průšvih století. Dotkne se mužů, žen i dětí bez rozdílu

Ne, bohužel opravdu nejde o sci-fi (i když i o něm se v článku zmíníme). Na Česko se řítí průšvih ne století, ne tisíciletí, ale obecně antropologický. Dotkne se bez rozdílu mužů, žen i dětí. Zásahy do lidské genetické struktury už nejsou totiž jen fantazií vědců či filmařů, naopak začínají nabývat velmi konkrétních podob. A vyvolávají základní otázku, která zdaleka není jen technická: kdo rozhoduje, co je etické? Jak daleko může věda zajít, aniž by se sama stala hrozbou?

V posledních letech se genetické technologie dramaticky posunuly. Editace genů pomocí CRISPR, experimentální terapie embryí nebo snahy eliminovat dědičné choroby: to vše otevírá nové možnosti. Ale kdo určuje hranici? Kde končí léčba a začíná „vylepšování člověka“?

V Česku je legislativa velmi přísná, zásahy do lidských zárodečných buněk jsou prakticky zakázány. Z celosvětového hlediska je však situace rozmanitá: některé státy experimenty povolují, jiné jim předcházejí tvrdými zákazy a morálními kodexy. Mezinárodní deklarace UNESCO z roku 1997 jednoznačně zakazuje dědičné genetické zásahy.

Technologický pokrok je přitom rychlejší než zákony. Laboratoře mohou experimentovat, veřejnost o možnostech často ani neví a regulace za nimi zaostává. Etická dilemata se stávají reálnou hrozbou: zásah do genů dítěte jen proto, aby byl jeho život „lepším“, zní možná lákavě, ale otevírá nesmírné nebezpečí…

Bod obratu – Bod obnovy

Je etické upravovat lidské geny proto, aby byly kvalitnější? Tuto otázku si kladou vědci, rodiče i politici. Pozoruhodný český film Bod obnovy z roku 2023 (režie Roman Hloz) tuto problematiku dramatizuje do krajnosti (doslova).

V centru příběhu stojí laboratoř, která vyvíjí metodu genetické modifikace lidských embryí. Cílem je odstranit dědičné choroby, experiment se však záhy vymyká kontrole. Upravené děti získávají vlastnosti, které nejsou jen terapeutickou záležitostí: inteligenci, fyzickou odolnost, schopnost rychlejšího učení. Rodiče jsou postaveni před rozhodnutí, zda zásahy přijmou. Etické dilema se stává bolestně konkrétním. Film varuje, že ambice „dokonalého člověka“ mohou být katastrofální.

Film Bod obnovy ukazuje, že i dobrý motiv může vést k morálně neobhajitelnému výsledku. Snaha o zdravější a „lepší“ život se může proměnit v nástroj kontroly a sociální selekce – a to ještě dříve, než se s realitou lidé stačí vyrovnat. Vrcholí scénou, kdy upravené děti dospívají a začínají projevovat neočekávané chování. Laboratoř ztrácí kontrolu nad projektem a morální dilema, původně související s embryi, se stává otázkou celé společnosti.

Témata filmová a životní

Genetická modifikace a etika je téma, které přináší řadu dalších konkrétních dilemat: hodnocení (a případná následná diskriminace) lidí na základě genetické „kvality“, vědecké experimenty překračující morální hranice, nevratné důsledky manipulace s dědičnými vlastnostmi a jejich dopady na celé generace. Zároveň vznikají filmy reflektující hranice etiky, které zákony často „nestíhají“. Jejich příběhy a poselství poukazují na napětí mezi vědeckým pokrokem, lidskými touhami a regulací, která je politováníhodně opožděná.

Film Gattaca (1997) ukazuje lidstvo rozdělené na „validní“ a „nevalidní“ jedince. Hlavní hrdina Vincent touží po kariéře astronauta, ale kvůli své genetické výbavě je diskriminován. Snímek ukazuje, jak genetická selekce mění společenské vztahy a lidské osudy. A klade otázku: je spravedlivé, aby genetika určovala životní možnosti člověka?

Ve filmu Splice (2009) kombinují dva vědci lidskou a zvířecí DNA. Zpočátku jde o experiment, ale výsledky se vymknou kontrole: vzniká inteligentní, nebezpečná bytost, která překračuje etické a biologické hranice. Snímek demonstruje, že neřízená manipulace s geny může mít nepředvídatelné a destruktivní dopady.

A konečně film Never Let Me Go (2010) sleduje klony vychovávané pro darování orgánů. I když jde o fikci, dílo hluboce reflektuje otázku lidskosti a morálky: kdy se zásah stává bezohlednou instrumentalizací člověka? Klony mají city a touhy – a přesto jsou považovány za „materiál“.

Česko uprostřed evropské debaty

V České republice se otázka genetických modifikací dostává do popředí nejen v laboratořích, ale i v politických a veřejných diskuzích. Zatímco legislativa v oblasti genetických zásahů do lidských zárodečných buněk zůstává přísná, debata o genetických úpravách v zemědělství a medicíně nabírá na intenzitě.

V roce 2018 se české vědecké instituce, včetně Univerzity Palackého v Olomouci a Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR, připojily k mezinárodní výzvě požadující změnu evropské legislativy týkající se genetických modifikací rostlin.Vědci argumentovali, že nové metody, jako je CRISPR, umožňují přesné a cílené úpravy genomu bez zavádění cizí DNA, což by mělo být považováno za bezpečné a nemělo by být regulováno jako geneticky modifikované organismy (GMO).Tato výzva byla reakcí na rozhodnutí Evropského soudního dvora z roku 2018, které zahrnovalo nové metody editace genomu pod stávající GMO legislativu.

Také na politické scéně se téma genetických modifikací dostává do popředí. Ministr zemědělství Marek Výborný se v roce 2021 vyjádřil pro podporu nových technologií editace genomu, jako je CRISPR, s cílem pomoci Evropské unii čelit výzvám spojeným s klimatickými změnami a zajištěním potravinové bezpečnosti. Jeho postoj odráží rostoucí zájem o aplikace genetických technologií v zemědělství.

Současně se však v české společnosti objevují i obavy týkající se etických aspektů genetických modifikací. V roce 2021 proběhla veřejná diskuse o editaci genomu, která ukázala, že veřejnost vnímá tuto technologii s opatrností. Účastníci vyjadřovali obavy z možného zneužití technologie a zdůrazňovali potřebu širšího společenského konsenzu a transparentnosti v rozhodovacích procesech.

„Sci-fi“?

Je zřejmé, že ani u nás nejsou genetické modifikace pouze vědeckým tématem, ale i předmětem živé veřejné a politické debaty. Zatímco vědecká komunita usiluje o modernizaci legislativy, veřejnost a politici se více zaměřují na etické, sociální a environmentální aspekty těchto technologií.

A jsou to právě filmy o genetických modifikacích, které nás efektivně stavějí před drsné morální otázky (kromě toho, že nás samozřejmě i baví). A učí nás se nad nimi zamýšlet. Připomínají nám, že hranice lidského zásahu do života není jen technickou otázkou, ale i věcí etiky, lidské důstojnosti a spravedlnosti. A týká se tedy celé společnosti. Proto ty otázky nemůže věda vyřešit sama.

Zdroje: imdb.com, en.wikipedia.org, csfd.cz