Na natáčení Pelíšků tekla krev: Dušek schytal ránu, kterou si pamatuje dodnes

Film Pelíšky milují lidé po celé generace. Ale jedna ikonická scéna přinesla herci mnohem víc bolesti než smíchu. Měl následky.

Pelíšky patří mezi jedny z našich nejoblíbenějších filmů. Jeho kultovní hlášky, herecké obsazení a atmosféra, kterou si každoročně na Vánoce připomínáme, se zapsala do srdcí mnohých z nás. Kromě nezapomenutelných hlášek se v nich odehrávají i nezapomenutelné scény. Jedna z nich vznikla zcela neplánovaně a její natáčení neskončilo bez následků. Jiří Kodet se v jedné ze scén natolik vžil do své role, že jeho kolega Jaroslav Dušek odcházel z placu s modřinou.

Diváci jej zkrátka milují

Za legendárními Pelíšky z roku 1999 stojí režisér Jan Hřebejk. O oblíbenosti filmu se můžeme přesvědčit diváckým hodnocením. Na portále Česko-Slovenské filmové databáze si vysloužil úctyhodných 91 % a zároveň první příčky v žebříčcích nejlepších a nejoblíbenějších filmů vůbec. Žebříčky se zaměřují mimo jiné také na světové filmy, a tak se musíme pozastavit nad tím, jak skvěle jsou Pelíšky hodnoceny.

10. místo v tomto případě není vůbec špatné. Na prvních místech se objevily světově známé filmy jako Vykoupení z věznice Shawshank, Forrest Gump a Zelená míle. Naopak Pelíšky dokázaly v umístění předběhnout legendární filmy Pán prstenů: Společenstvo Prstenu i Pulp Fiction: Historky z podsvětí. Zároveň se jedná o jediný český film, který se umístil v top dvacítce.

Při natáčení nechyběla improvizace

Kdo neviděl Pelíšky, jako by nebyl. Nad některými scénami občas zůstaneme jen stát s otevřenou pusou, u některých se zase o herce bojíme. Některé scény ovšem nebyly původně plánované a vyšly z improvizace, což jenom přidalo na autentičnosti snímku.

Jednou z těchto scén byla například ta, kde Saša Mašlaň (Jaroslav Dušek) přišel s velice zajímavou nabídkou. „Přicházím s nabídkou kvalitního sexu,“ pronesl před Evou Holubovou. Ta z toho pochopitelně byla celá vedle, protože ve scénáři to nebylo a nikdo to nečekal. Improvizace byla známá i jiným hercům, díky čemuž vzniklo několik scén, bez kterých by film vlastně nebyl ono.

Vzpomínáte si například na scénu, kdy umístil Bolek Polívka herečce Simoně Stašové prskavku do vlasů? To byla také improvizace. Bolka to napadlo až při natáčení, a tak to prostě udělal. Nikomu to nevadilo a režisérovi ten nápad ve výsledku líbil, proto tam scénu nechal. Zajímavé je, že Stašová neměla paruku, ale své vlasy. Byl to tedy tak trochu risk, ale vyplatil se.

Kodet byl zapálený herec a Dušek profesionál

Pokud bychom měli jmenovat nejvíce zapáleného herce, pak to rozhodně bude Jiří Kodet, který si v Pelíškách zahrál pana Krause. Vždy se uměl do svých rolí pořádně vžít a přenést emoce na filmové plátno. Za to ho oceňovali nejen filmoví tvůrci a diváci, ale také Česká filmová a televizní akademie. Té se jeho výkon v Pelíškách líbil natolik, že mu udělili cenu Českého lva za nejlepšího herce v hlavní roli. Nedělala mu problém ani improvizace.

Podobně jako Kodet byl do hraní zapálený také Jaroslav Dušek. Učitele Mašlaně zahrál opravdu skvěle a ke své roli vždy přistupoval jako profesionál. Proslavil se hlavně díky svému smyslu pro humor a schopnosti improvizace. Tu ostatně několikrát během natáčení Pelíšků předvedl.

Scéna, která nebyla ve scénáři

Kodetovo zapálení bylo znát hlavně ve scéně, ze které si Dušek odnesl modřinu. Všechno se to odehrává ve škole, kam přišel pan Kraus (Jiří Kodet) na třídní schůzky. Nemohl však najít třídu, kam má jít, a tak po chodbě docela bloudil. Narazil na něj učitel Mašlaň, který mu po soudružsku potykal a ptal se ho, jestli někoho hledá. Krause to však naštvalo, a tak přetáhl Mašlaně holí. Tato scéna ve scénáři původně nebyla.

Kraus měl původně říct, že nic. Nakonec to tak vyplynulo ze situace, a tak tam scéna zůstala. Neobešlo se to však bez zranění a následků. Sám Dušek v rozhovorech prozradil, že se scéna natáčela několikrát a ve většině případů se pan Kodet trefil do vycpávky, kterou měl Dušek na rameni. „Točilo se to několikrát a netrefil se pouze jednou. Měl jsem z toho pořádnou modřinu,” uvádí slova Jaroslava Duška portál cnn.iprima.cz. 

Zdroje: cnn.iprima.cz, styl.instory.cz, csfd.cz