Téměř vyhynul: Na světě je pouze 200 psů tohoto plemene. Přitom dokáže zpívat

Někde v horách Nové Guineje se ozývají zvuky, které by mohly patřit velrybám, jenže je vydává pes. Přes čtyřicet let nikdo nevěděl, jestli ještě existuje. Pak se ale do světa vydala expedice, která veřejnost informovala o tom, že skutečně ještě žije. A navíc se ukázalo, že tento tvor umí něco, co žádné jiné zvíře na světě.

Biolog James McIntyre se v roce 2018 vracel z hor s třemi vzorky krve. Zatím ještě netušil, že drží v rukou důkaz o existenci zvířete, které už bylo považované za vyhynulé. Laboratorní testy později prokázaly, že našel populaci psů považovaných za mrtvé od sedmdesátých let. Čtyři kilometry nad mořem, v místech, kam se běžný turista jen tak nedostane, se ukrývají psi. A ti dělají věci, které normální pes nezvládne, dokážou totiž zpívat.

Bezplatný koncert v horách

Představa zpívajícího psa zní jako vtip, jenže tohle není žádná legrace. Když jeden z těchto tvorů začne koncertovat, ostatní se přidávají a vzniká vícehlasá skladba připomínající velrybí písně. Experti porovnali nahrávky s jinými zvířecími projevy. A největší podobnost byla právě se zpěvem kytovců vzdálených tisíce kilometrů někde v oceánu. U žádného jiného suchozemského zvířete se nic podobného nevyskytuje.

Jejich repertoár je bohatý, jódlují, piští či vrčí. Veterináři objevili v jejich tlamě struktury, které žádný jiný pes nemá. Pravděpodobně jim pomáhají vytvářet ty podivuhodné tóny.

Akrobat s liščí tváří

Fyzicky jde o středně velkého psa, zhruba velikosti border kolie. Jejich klouby a páteř jsou tak ohebné, že dokážou končetiny otáčet do pozic nemožných pro ostatní psy. Bezproblémově tak lezou po skalách jako kočky. Srst mají husté, od zlatočervené po černou s bílými znaky. Jejich hlava připomíná lišku. 

Mají široké lícní kosti, úzký čenich a špičaté uši. Oči jim ve tmě září mnohem víc než jiným plemenům.Štěňata se rodí tmavě hnědá se zlatými fleky. Definitivní zbarvení získávají až ve čtyřech měsících. 

Život na vrcholu světa

Žijí v malých skupinkách nebo párech. Samice často dominují samcům, což je u psovitých neobvyklé. Loví všechno, od hlodavců po klokany. Loví všechno možné, od myší po klokany, kteří jsou třikrát těžší. Přes den odpočívají, aktivní jsou za soumraku, kdy se horamu ozývají jejich „písně“. V chování se výrazně liší od běžných psů. Věnují značnou péči své hygieně, podobně jako kočkovité šelmy. Kromě toho udržují čistotu svých úkrytů a projevují přirozenou nedůvěru vůči lidem.

Odborníci mu říkají dingo pralesní nebo novoguinejský zpívající pes. Latinský název Canis lupus hallstromi dostal po Edwardu Hallstromovi, majiteli zoo v Sydney. Právě tam totiž v roce 1957 přivezli první pár z hor Nové Guineje. Nejednalo se ale o objev nového druhu. Kosti těchto psů archeologové nacházejí už šest tisíc let. Celé tisíciletí žili v horách, aniž by o nich věděl zbytek světa.

Dnes ve volné přírodě přežívá jen pár desítek jedinců. Všichni se koncentrují v jediné oblasti kolem zlatého dolu Grasberg. V zoo po světě je zhruba 200 až 300 exemplářů. Samice však mají problémy s početím, takže hrozí, že psíci zanedlouho zmizí. 

Záchranná mise

Horští psi mají větší genetickou pestrost než jejich příbuzní ze zajetí, přičemž jejich křížení by mohlo zachránit celý druh. Realizace však naráží na překážky. Jediná známá populace žije v extrémně nedostupném terénu. Expedice vyžadují měsíce příprav. V České republice lze dinga pralesního vidět v plzeňské zoo, v jediné evropské zoo s tímto druhem. V roce 2014 se tam narodila rovnou čtyři mláďata.

Druh oficiálně vyhynulý už půl století tak přežíval v nejnepřístupnějších koutech planety. Každý jedinec je proto dnes vzácnější než zlato. Jeho záchrana znamená zachovat unikátní biologické mechanismy. Podle dochovaných důkazů se jedná o vůbec prvního psa, který doprovázel člověka.

Zdroje: science.org, cs.wikipedia.org, irozhlas.cz