Kvíz: Poznáte kraj podle klasického českého žvance? Ti nejlepší dají 8/8, ostatní si spletou Moravu s Polskem

Rozcuchaná nevěsta z Libereckého kraje nemá s manželstvím nic společného, je to pochoutka z brambor a jablek. Bigos zase zachránil nejeden lovecký výlet, zatímco chodské koláče mají své vlastní zdobení zvané merhování. 

Každý český kraj si po staletí vytvořil speciality podle toho, co se mu dařilo pěstovat a za jakých podmínek žil. Poznat správný původ tradičních pokrmů ale dokáže skutečně málokdo.

Babička vařila podle toho, co rostlo za humny

Každý kout republiky si během staletí vypracoval vlastní kulinářskou identitu, která vznikala z nutnosti i z lásky k chutným pokrmům. Kde se nedařilo pěstovat brambory, tam vládla řepa. Kde foukal studený vítr z hor, tam se jedlo vydatněji. A kde žili movitější měšťané, tam se na stůl dostávaly i dražší lahůdky. Dnes už málokdo tuší, že miletínské modlitbičky patří pod Krkonoše, nebo že se dračí maso nevztahuje k mytickým stvořením, ale k pořádně pikantnímu kusu masa. 

Pohádková jména na talíři

Nejmenší kraj po Praze ukrývá kulinářské poklady s názvy, které by klidně mohly být z Erbenovy sbírky. Rozcuchaná nevěsta, hladká ančka nebo dráčky, to všechno jsou pokrmy, které vznikly v podhorských kuchyních Libereckého kraje.

Rozcuchaná nevěsta je kombinace brambor a jablek zapečených s vejci a skořicí. Název dostal pokrm pravděpodobně podle toho, jak vypadá po upečení, trochu chaoticky, ale chutně. Dráčky zase vznikly jako způsob, jak zpracovat tučnější kus vepřového masa. Potřou se česnekem, posypou paprikou a dlouho se pečou v troubě, až dostanou zlatavou barvu.

V Libereckém kraji odjakživa rostla vynikající jablka, zejména odrůda Malinové holovouské, kterým místní říkali malináče. Ta se přidávala nejen do sladkých pokrmů, ale i k masu, což pokrmům dodávalo šťavnatost a jemně nakyslou chuť. Hladká ančka pak není žádné vodní ptactvo, ale bílá polévka s brambory a vejci natvrdo. 

Místo, kde frgály živí celé vesnice

Valašské frgály jsou něco úplně jiného než běžné koláče. Tyto obří placky z kynutého těsta se pečou při každé významnější příležitosti a dokážou nasytit půl vesnice. Frgály s náplní ze sušených švestek jsou nejoblíbenější variantou, ale na stole najdete i verze s tvarohem, mákem nebo borůvkami. Při přípravě frgálů se těsto roztáhne do velkého kruhu, potře se náplní a peče v peci. Výsledek je tak velký, že se musí krájet jako pizza.

Každá vesnice tu zdobí koláče jinak

Chodové jsou na své koláče patřičně hrdí. Každá vesnice má svůj vlastní způsob zdobení, kterému se říká merhování. Existují v podstatě dva základní styly. Dolnochodský způsob spočívá v tom, že se celý koláč potře tvarohem a do něj se pak přidají povidla s mákem, rozinky a mandle. 

Panské koláče z okolí Domažlic se zase zdobí střídáním proužků tvarohu, máku a povidel. Zajímavé je, že podle způsobu merhování dokáže zkušené oko poznat, ze které vesnice koláč pochází.

Směs všeho možného, která zasytila na týdny

Slezský bigos, jakožto vydatný pokrm ze směsi masa, kyselého zelí a klobásy zachraňoval životy lovcům na dlouhých zimních výpravách. Formani si ho brávali v sudech na náročné cesty, protože vydržel dlouho čerstvý a pořádně zasytil.

Název pochází ze staroněmeckého slova „baigusa“, což znamená směs něčeho popleteného. A bigos je opravdu je pěkně popletená záležitost skládající se z vepřového masa, kyselého zelí, uzeného bůčku a dalších surovin. Všechno se pohromadě dlouho dusí, až vznikne hustá, voňavá směs. Mnozí tvrdí, že nejlepší je bigos až druhý nebo třetí den, kdy se všechny chutě pěkně propojí. 

Zdroje: apetitonline.cz, idnes.cz, pardubicky.denik.cz