Pohádka našeho dětství skrývá hrůzu: Za kamerou se děly věci, které by dnes už neprošly

Tuhle filmovou pohádku s písničkami zná snad úplně každý. Hlásky se citují po generace, melodie naskočí do hlavy po prvních tónech a člověk má pocit, že o Lotrandovi a Zubejdě už nemůže zjistit nic nového. Jenže schválně – věděli jste tyhle zajímavosti z natáčení?

Už samotná jména autorů napovídala, že Lotrando a Zubejda nebudou jen další zapomenutelnou pohádkou. Když za projektem stojí osvědčené duo Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř, divák tak nějak automaticky ví, že dostane chytře napsaný příběh, chytlavé písničky a humor, jenž funguje napříč generacemi.

Pohádková komedie století

Režie se ujal Karel Smyczek a díky tomu bylo o úspěchu prakticky rozhodnuto. Smyczek měl na kontě filmy, které diváci milují dodnes, například Sněženky a machři, a byl známý tím, že umí pracovat s mladými herci i milým humorem. Přesně ten typ rukopisu, který pohádce o loupežnících, doktorech a princezně z daleké země dokonale seděl.

Často se říká, že Lotrando a Zubejda jsou podle Čapka, ale ono je to trochu rafinovanější. Svěrák si vzal hned dvě pohádky z Devatera pohádek – Loupežnickou a Doktorskou – a propojil je do jednoho příběhu. Vznikl tak svět loupežníků, proti nimž stojí exotický svět lékařů, vzdělání a nových myšlenek.

V hlavních rolích nováčci

Dnes si hlavní dvojici už neumíme představit jinak, ale při natáčení to tak jednoznačné nebylo. Původně měl být do hlavní role obsazen Jiří Langmajer, ale ten nakonec režisérovi neseděl typově, a tak si vybral Jiřího Stracha. Tehdy ještě hodně mladý herec působil slušně, trochu neohrabaně a hlavně upřímně.

Ještě zajímavější je příběh princezny Zubejdy. Ztvárnila ji Barbora Seidlová, která v té době nebyla známou herečkou. Pro film byla prakticky objevena a Zubejda se tak stala její životní rolí ještě na škole a tedy dřív, než stihla pořádně rozjet hereckou kariéru.

Ikoničtí loupežníci

Velkou kapitolu si zaslouží loupežnická banda. V čele s Lotrandovým otcem v podání Jiřího Pechy vznikla skupina legendárních darebáků. Pecha dal svému loupežníkovi přesně tu dávku autority a komiky, díky které se z něj stala jedna z nejoblíbenějších postav filmu, a navíc s legendárními hláškami jako „hlavně chlapče nepracuj“.

Z loupežnické bandy si nepříjemnou historku z natáčení odnesl Jiří Lábus, kterému nešťastně stoupnul na nohu kůň a bohužel to skončilo zlomeným prstem. Díky této nehodě musel zrušit svá večerní divadelní představení.

Trnitá cesta k natáčení

České části filmu se natáčely mimo jiné ve skanzenu na Veselém Kopci a v Polné na Vysočině. Tvůrci hledali místa, která budou působit česky, ale zároveň pohádkově a povedlo se jim to fantasticky.

A pak je tu Bulharsko. Právě tam se natáčely exoticky laděné scény ze Země solimánské. Díky tomu film dostal trochu jinou barvu a atmosféru. Málokdo ale ví, že tam štáb skoro neodletěl. Na letišti jim totiž bylo řečeno, že někdo jejich místa přeplatil a do letadla se nedostanou. Na odlet se čekalo do druhého dne, kdy se situace opakovala. Po spoustě peripetií se jim nakonec povedlo odcestovat, a právě z Bulharska je i legendární historka s velbloudy, kdy natáčení narušovali místní nudisté, a tak mezi ně režisér vypustil velbloudici, která je vyhnala ze záběru.

Závěrem

Lotrando a Zubejda nejsou jen filmem, ze kterého si pamatujeme pár slavných hlášek, ale i po letech, kdy jsme je třeba vůbec neviděli, v nás pořád zůstávají jeho chytlavé písničky.

Nejde jen o nostalgii. Tahle pohádka drží díky chytrému textu, jednoduchému humoru a hudbě, která nás v okamžiku vrátí do dětství. Právě proto se z ní stala jedna z českých klasik.

Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, filmovyprehled.cz, pardubice.rozhlas.cz