Natáčení nejdražšího filmu ČSSR bylo peklo: Tak děsivé, že herečka zvracela přímo před štábem
Existuje celá řada filmů, které jsou náročnějšího ražení. Zpravidla se jedná o snímky, které si uvědomují skutečnost, že filmařina je také forma umění. Vznikají pak díla, která mají sice vysokou uměleckou hodnotu, kterou však stoupá náročnost jejich sledování. Pro průměrného diváka je mnohdy těžké dokoukat tento film až do konce. Nehledě na to, za jak velkou klasiku je považovaný.
Ačkoliv to některé lidi možná ani nenapadne, i v našich končinách vznikla celá řada takzvaných „artových“ snímků. Většina z nich vznikala v rámci proudu československé nové vlny, nebo minimálně v tomto období, ačkoliv do nové vlny třeba nespadaly. Mezi tyto filmy se řadí i snímek z roku 1967, který je mnohými považovaný za nejlepší československý a potažmo český film všech dob. Snímek, který nabízí vzhled do středověké reality bez příkras a zkreslení.
Dle některých nejlepší český film všech dob
Film, o kterém se v dnešním článku bavíme, není žádný jiný, než Markéta Lazarová z roku 1967. Tento kultovní snímek vznikl podle knižní předlohy stejnojmenného názvu, kterou napsal Vladislav Vančura. Režie se chopil František Vláčil, který se zároveň po boku Františka Pavlíčka podílel i na zpracování knižní předlohy do podoby scénáře.
Natáčení probíhalo mezi lety 1965 až 1967, kdy měl snímek premiéru. Příprava na natáčení trvala asi tři roky, po jejichž dobu se režisér Vláčil se scénáristou Pavlíčkem intenzivně věnovali studování dobových reálií. Snímek se totiž odehrává v českých zemích v období středověku, konkrétně v roce 1250.
Zápletka pojednává o mladé ženě Markétě Lazarové, které je předurčeno stát se klášterní jeptiškou, ale nakonec je provdána za násilnického manžela. Hlavní roli výborně ztvárnila Magda Vašáryová a to i přes skutečnost, že se jednalo o její teprve druhý film. Ve snímku se objevuje po boku takových hvězd, jako Josef Kemr nebo Vladimír Menšík.
Natáčení probíhalo místy svérázně
Natáčení snímku Markéta Lazarová probíhalo místy poměrně neortodoxně a pojí se k němu řada zajímavostí. Jeden z autorů snímku Aleš Dospiva, který měl na starosti návrhy a kostýmy, si například velmi zakládal na realistickém vyobrazení zbrojnošů. Komparzisté si tak často stěžovali na to, že meče jsou příliš těžké a že ve zbroji se špatně hýbe.
Dospiva si však stál za tím, že na rozdíl od hollywoodských filmů ten jejich bude vyobrazovat realitu tak, jak skutečně vypadala. Výzbroj Zdeňka Kryzánka tak například vážila neuvěřitelných 55 kilogramů. Během natáčení jeho scén na koni měl štáb dokonce strach, aby herec nespadl a nezlomil si vaz.
Filmaři se také mnohdy museli uchýlit k poněkud podivným metodám řešení určitých produkčních problémů. Vladimír Menšík například ve filmu ztvárnil roli potulného mnicha, kterého následuje ovce. Menšík při natáčení výrazně zapáchal, protože aby jej ovce ve všech záběrech následovala, potřeli filmaři jeho roucho beraním semenem.
Magda Vašáryová navíc v době natáčení byla mladou a neposkvrněnou ženou z konzervativní rodiny. Natáčení pro ni bylo náročné, protože režisér Vláčil i kolega Menšík často zapáchali alkoholem. Menšík navíc mezi natáčecími scénami vyprávěl sprosté anekdoty. Ve snímku je scéna, zachycující polibek Magdy Vašáryové. Údajně šlo o vůbec její první polibek v životě a zážitek to byl natolik stresující, že se po spadnutí klapky otočila a pozvracela.
Co jej činí tak náročným?
Jaké jsou důvody pro to, že snímek Markéta Lazarová není pro každého? Hned prvním důvodem je stopáž filmu. Ta se svými 160 minutami dosahuje téměř tří hodin, což je pro většinu lidí skutečně velké množství času. Film mohl být dokonce ještě delší, ale některé scény se musely vynechat. Jednak kvůli stopáži, ale druhým důvodem byly finance. Markéta Lazarová totiž už tak byla nejdražším československým filmem 60. let.
Dalším zdrojem vysoké náročnosti snímku je jeho složitá koncepce. Film pracuje s těžkými, mnohdy až filosofickými tématy, která v kombinaci s velmi surovým vyobrazením středověké reality dávají vzniknout médiu, které není lehce stravitelné pro každého. Zvuková stopa filmu je velmi bohatá a využívá kombinaci hlasu vypravěče, strohých dialogů, ale i literárních monologů či skřehotání dravců.
To všechno však z filmu Markéta Lazarová činí skutečně specifický a do posledního detailu propracovaný film, který se po svém vydání stal téměř kultovním. Mnohými kritiky je snímek považován za nejlepší československý, potažmo český film všech dob a v roce 1998 si film dokonce vysloužil ocenění za nejhodnotnější dílo československé kinematografie posledních 100 let.
zdroje: csfd.cz, nfa.cz, cs.wikipedia.org
