Češi si tato slova tak často pletou, až je to trapné. Také mrzačíte češtinu?

Češtinu používáme denně, ale to ještě zdaleka neznamená, že ji ovládáme. Mnohé výrazy, obraty i gramatické jevy totiž záludně matou i rodilé mluvčí. A čím častěji je používáme, tím víc se chyby vkrádají do naší každodenní řeči – někdy z nevědomosti, jindy ze zvyku. Přitom stačí málo a řekneme nebo napíšeme něco, co v očích druhých vyzní hloupě. 

Čeština není o biflování pravidel, ale o vnímání souvislostí. Jenže právě v těch souvislostech bývá ukryto nejvíc nástrah. Věty, které „zní normálně“, mohou být gramaticky naprosto špatně. A i když to na první pohled nikomu nevadí, pravý znalec zbystří. Proto si teď dejme malý test. Například – „Shlédl nebo zhlédl jste ten film?“ Znejistíte? Nejste sami. Čeština je na takové chytáky expert. 

Zhlédnout nebo shlédnout? 

Tohle je klasika, která se objevuje ve školních diktátech, firemních e-mailech i v běžných rozhovorech. Pokud jste zhlédli film, znamená to, že jste se na něj podívali – tedy že jste ho sledovali jako diváci. Ale pokud shlédnete z balkonu, díváte se dolů, případně sledujete něco z výšky, například z balkonu nebo vyhlídky. Rozdíl jednoho písmena dokáže zcela změnit význam věty a nepozornému čtenáři nebo posluchači může způsobit slušný zmatek. A ano – jazykoví puristé si toho opravdu všímají. 

Byli nebo byly? 

Tady se často chybuje i v médiích a na sociálních sítích. Pokud je podmět věty rodu mužského životného nebo se v něm nachází alespoň jedna osoba tohoto rodu (například jeden muž mezi několika ženami), používá se ve shodě s přísudkem vždy měkké „i“. Naproti tomu pokud jsou všechny osoby ve větě rodu ženského, píše se tvrdé „y“. Takže správně zní věta: „Byli jsme tam s Petrem.“ Ne „byly“, protože přítomnost Petra mění shodu na mužský životný rod. Čeština je v tomto směru přesná a neodpouští zmatky – pravidla jsou jasně daná bez ohledu na to, kolik žen v kolektivu je. 

Standart neexistuje 

Tato chyba je tak častá, že ji lidé občas najdou i na billboardech nebo v reklamních textech. Není „standart“, ale standard. Slovo pochází z angličtiny a označuje měřítko, úroveň nebo zavedenou normu. Výraz „standarta“ ovšem existuje – jde o označení vlajky, zpravidla slavnostní. Pokud tedy někdo mluví o „evropském standartu“, měl by si uvědomit, že právě vypustil do světa jazykového mutanta, kterého gramatika nezná a češtinář by ho s chutí opravil červenou. 

Vyjímka nebo výjimka? 

Tady si mnozí lámou hlavu zbytečně, protože pravidlo je jednoduché: správně je pouze výjimka. Tvar „vyjímka“ je výslovnostní omyl, který nemá oporu v pravidlech. Ačkoli ho slyšíme téměř všude – v tramvaji, v práci i ve školách – ve spisovné češtině neexistuje. Chcete působit inteligentně a jazykově sebevědomě? Pište i říkejte výjimka. Až překvapivě mnoho lidí si tímto slovem kazí jinak perfektní větu. 

Mě/Mně: Veřejný nepřítel číslo jedna 

Říká se, že rozdíl mezi „mě“ a „mně“ je pro mnohé Čechy noční můra. A je to pravda. Ale nebojte – existuje pomůcka, která funguje. Pokud si ve větě můžete místo zájmena dosadit „tobě“, použijete „mně“. Pokud „tebe“, pak „mě“. Například: – „Nemluvili o mně dobře.“ – tedy o ‚kom? o tobě‘. – „Viděl mě (tebe) na ulici.“

Ještě existuje jedna šikovná mnemotechnická pomůcka: představte si, že se jmenujete Jirka. Pokud by věta dávala smysl i s „Jirkovi“, pak je správně „mně“. Pokud „Jirku“, pak „mě“. Například: – „To se líbí Jirkovi.“ → To se líbí mně. – „Viděl Jirku.“ → Viděl mě. Je to opravdu  jednoduché, když to jednou pochopíte. A navíc – pokud si na tuto chybu dáte pozor, budete ve psaném projevu vypadat mnohem profesionálněji. 

Co dalšího si často pletou i vzdělaní Češi? 

Mnozí Češi si pletou slova, která znějí podobně nebo se v běžné řeči ustálila nesprávně. Příkladem může být rozdíl mezi holt a hold. První z nich vyjadřuje smíření se situací, něco jako „prostě to tak je“. Naproti tomu slovo hold je výrazem pocty, úcty nebo uznání. 

Další pastí je spojení „bychom“ a „byste“. Nesprávné tvary jako by jsme nebo by jste sice odpovídají mluvené řeči, ale v psaném projevu působí velmi rušivě a chybně. Tato chyba se bohužel objevuje i v reklamních sloganech či veřejných projevech. Přitom správně se říká: Měli bychom odejít. A ne: By jsme měli odejít.

A na závěr ještě jedno časté popletení: tip a typ. Slovo tip používáme, když odhadujeme výsledek nebo dáváme radu – například tip na výlet. Kdežto typ označuje druh, druhovou kategorii, například typ osobnosti nebo typ auta. Zaměnit je nejen chybné, ale často i matoucí. 

Čeština je krásná, hravá, ale přísná. Čím víc ji používáme správně, tím líp působíme na své okolí – a často i sami na sebe. Dát si pozor na detaily není známka upjatosti, ale úcty k jazyku. A jak říká známá jazykovědkyně „Jazyk utváří myšlení. A myšlení utváří svět.“ 

Zdroje: autorský text, medium.seznam.cz, prozeny.cz