Tahle věta spouští řetězec neštěstí a děsí i otrlé psychology. Češi ji prý říkají nejčastěji

Tahle věta zní z úst nešťastných lidí opravdu často. Pomáhá napovědět, jaký je jejich vnitřní stav. Pokud ji od někoho slýcháte, měli byste mu zkusit pomoci. Bohužel až příliš často ji slyšíme právě z úst českého národa.

Každý jsme čas od času tak trochu smutný. Život totiž není o pouhé radosti a úsměvech. Někdy se nám nepodaří něco v práci nebo v tom horším případě celý den stojí za nic. V ten moment bychom nejraději zalezli do postele a už z ní nikdy nevylezli. Důležité je si říci, že je to naprosto normální věc. Jsme lidé s emocemi a ne roboti. Dávat je najevo je lidské a je jedno, zda se jedná o emoce pozitivní či negativní. Rozdíl je však v tom, jak je jednotliví lidé dávají najevo. 

Emoce nejsou ostuda

Zatímco někteří lidé se nebojí své emoce vykřičet do celého světa, jiní je raději dusí v sobě. O tom, co je lepší, si musí rozhodnout každý sám. Jedno ale jisté – dusit emoce v sobě nikdy nepřineslo nic dobrého.

Lidé se zároveň dělí na ty, kteří se z negativních emocí dokáží dostat poměrně rychle, a na ty, které se ustavičně trápí několik dní, nebo dokonce měsíců či let. Na některých lidech to poznáte na první dobrou, jelikož vykazují určité vzorce chování. Jiní naopak nedají nic znát. Nic, až na jeden takový malý detail. Ten poznáte, jakmile otevřou pusu.

Někteří pomocnou ruku nepřijmou

Smutek nebo pocit neštěstí není nic příjemného. Pokud se v něm sami ocitáte, vězte, že je z toho nějaká cesta ven. Jen je potřeba ji najít. V případě, že máte pocit, že na to sami nestačíte, zkuste kontaktovat odborníka, který vám jistě pomůže. Není to ostuda, ale první krok ke zlepšení.

Jestliže naopak někoho nešťastného znáte, pravděpodobně jste se již snažili mu poskytnout pomocnou ruku. Řada lidí by ji přijala s velkým nadšením, ale určitá skupina lidí by ji odmítla. Podle odborníků totiž někteří jedinci, kteří jsou dlouhodobě vystavováni neštěstí, už ani nevěří, že by se to někdy mohlo zlomit a začít se jim dařit. 

Na každou radu, kterou se jim někdo snaží poskytnout, odpovídají jen, že „to už ani nemá cenu,” aniž by to předem zkusili. V té větě se však skrývá mnohem víc, než bychom si mohli představit. Psychologové tvrdí, že to je univerzální znamení nešťastného člověka a v České republice ji bohužel slýcháváme až příliš často.

Nešťastní lidé a varovné signály

I když zmíněná věta patří mezi ty nejvýraznější důkazy, není jediným důkazem. Nešťastného člověka poznáte například i podle toho, že si zkrátka nevěří. Už se mu nedaří až moc dlouho na to, aby uvěřil, že se to někdy změní k lepšímu. Kromě toho jsou nešťastní lidé ještě pesimističtí a negativní. Problémem však je, že se tohoto postoje jen těžko zbavuje. „Pesimistických myšlenek se zbavuje těžko, dokud si neuvědomíte, jak iracionální jsou,” doplňuje magazín life.forbes.cz. 

Už jste někdy potkali člověka, který si neustále na něco stěžuje? Právě stěžování si je dalším ze signálů nešťastného člověka. Ať se děje co se děje, všechno je pořád špatně. Neumí se radovat z maličkostí, ve všem vidí něco negativního a i když se snažíte ho sebevíc rozesmát nebo mu zlepšit náladu, nejde to. Ve vší snaze najde na každé věci něco, co bude špatně. Když už vám to řekne poněkolikáté, už vás úplně přejde chuť mu pomáhat. 

Nešťastné lidi poznáte také podle toho, že se izolují se od ostatních nebo ze sebe dělají oběť. Ke všem uvedeným signálům má každý člověk nějaký důvod, který pro nás může být těžce pochopitelný. A je to jasné, nejsme totiž v té jejich situaci. I tak bychom jim ale měli podat pomocnou ruku.

Jak jim můžeme pomoci?

Prvním krokem je do člověka za jeho stavy nerýpat nebo se mu neposmívat. Znaků, podle kterých u člověka poznáte, že je nešťastný, je mnoho. Může to znamenat, že se mu v životě nedaří, ale také nemusí. Důležité je s ním o potenciálních problémech komunikovat velmi opatrně. 

Popište mu, že si lze všimnout, že se v posledních dnech chová trochu jinak a zeptejte se, zda ho něco netrápí. Ptejte se, jak mu můžete pomoci a hlavně buďte jemní. Nezapomeňte na trpělivost, protože ji možná budete potřebovat. Nešťastný člověk může být zvyklý své problémy zametat pod koberec a nebo je vůbec s nikým nesdílet. 

Možná vám je ani na první dobrou nebude chtít říci. Někdy daný člověk potřebuje více času, aby se vám otevřel a se svými problémy se svěřil. Nevzdávejte to po prvním neúspěšném pokusu, ale zároveň nebuďte příliš dotěrný. Zvolte spíše citlivý přístup, který daného člověka nevyděsí. 

V neposlední řadě nešťastného člověka nasměrujte na odbornou pomoc, v případě, že by ji mohl potřebovat. Důležité je ho ujistit, že se není ostuda říct si o pomoc. Případně nabídněte pouze sebe. Někdy je pro nešťastného člověka lepší mít u sebe jiného člověka, který si ho vyslechne a bude tu pro něj. V některých případech taková pomoc zachraňuje životy.

Zdroje: life.forbes.cz, skodastresu.cz, pronaladu.cz