Psychiatr mi zakázal tenhle český film: Po 10 minutách jsem pochopila proč. Krev mi ztuhla v žilách

Některé dramatické filmy jsou natočeny tak skvěle, že nám při jejich sledování doslova běží mráz po zádech. Nemusí v nich přitom zaznít ani jedno sprosté slovo. Takový pocit má mnoho diváků i z filmu, který byl natočen v roce 1991. Jeden z nich dokonce v diskuzi uvedl, že mu byl jeho psychiatrem výrazně nedoporučen, aby se jeho psychický stav nezhoršil. Ačkoliv je film sám o sobě fantastický a geniální. 

Dnes je Filip Renč považován za zkušeného scénáristu i režiséra. Jeho kariéra začala především v oblasti herectví. Svou první roli získal v pěti letech. Následovalo nespočet rolí v době jeho dospívání. Objevil se ve filmech Tmavomodrý svět, Nesmrtelná teta či Vratné lahve nebo Kolja. Jeho vůbec prvním režisérským počinem byl film Requiem pro panenku. Dramatický film, který proslavil Annu Geislerovou a zapsal se do paměti mnoha diváků. 

Drama plné scén, ze kterých jde mráz po zádech 

Tento mnohdy až strašidelný film byl natočen na motivy skutečného příběhu. Jak ale později vyplynulo, realita naštěstí nebyla tak děsivá. Filmovou představitelkou, kterou si zahrála tehdy mladá Anna Geislerová, byla Marika. 

Ta se chybou systému dostala místo do dětského domova do ústavu pro mentálně choré. I když se na chybu snažila upozornit, nikdo ji tehdy neposlouchal. A tak byla svědkem krutého zacházení s chovankyněmi, které byly zpravidla mentálně postižené. Marika byla svědkem krutého zacházení, zavírání chovanek i jejich šikany ze strany ošetřovatelek. Protože již nevěděla, kudy kam, odhodlala se k hroznému činu. Ústav zapálila a uhořelo v něm na desítku bezbranných a nevinných chovanek. 

I když se film inspiroval skutečným příběhem, realita byla trochu jiná

Režisér Filip Renč, který si mimochodem ve filmu také zahrál jednu z rolí, film vykreslil skutečně děsivě. Realita byla ale o trochu jiná. Původně se hlavní představitelka nejmenovala Marika, ale Eva Kováčová. Ta se později v osobním životě nechala přejmenovat na Reného. 

Ve svém životě neměla mnoho štěstí. Už jako malou ji matka nechtěla. Poté, co ji našli ve sklepě, byla dána do kojeneckého ústavu. Nakonec se ale přeci jen vrátila k rodině, kde ji ovšem nic dobrého nečekalo. Když se ji její otec pokusil znásilnit, dostala se chybou sociálky do Měděnce. Zde došlo k tragické události. Kritika následně padla nejenom na hlavu Evy, ale i vychovatelek. 

Ve filmu místo pekla, ve skutečnosti nádherná vila 

Ústav byl ve skutečnosti nádhernou vilou se zahradou plnou růží. Při tragédii ve skutečnosti zemřelo 26 chovanek. To, že se v této oblasti odehrála taková hrůza a katastrofa na místě však dnes již není poznat. Jediné, co celou situaci připomíná je pomník věnovaný obětem. 

Kromě děsivého příběhu je film doprovázen i velmi silnou hudbou. O tu se postaral známý hudební skladatel Ondřej Soukup. I když je první film Filipa Renče od reality pravděpodobně velmi odlišný, stále se jedná o jeden z velmi povedených československých filmů. Při jeho sledování se vám několikrát hrůzou zatají dech a bude vám běhat mráz po zádech. Smutné osudy nejen hlavní představitelky, ale i chovanek vás chytnou za srdc<e a ještě dlouho ve vás budou rezonovat. 

Zdroje: Csfd, Filmovyprehled, iDnes