Nejděsivější pohádka z české kotliny: Cizincům z ní tuhne krev v žilách, Češi asi mají hroší kůži
Mlžný les, tajemný zámek a maska, která straší děti i dospělé. Jeden z nejznámějších československých filmů vyvolal u německých rodičů zděšení. „Chtěl jsem dětem pustit pohádku, ne je traumatizovat,“ stěžuje si zahraniční divák. Za hranicemi se tak naše pohádka stala kontroverzní podívanou zcela nevhodnou pro děti.
Slovenský režisér Juraj Herz vzal něžný příběh o lásce, která překonává odpudivý vzhled. A proměnil ho v temnou, místy až hororovou vizi. Film z roku 1978 je sice adaptací známé pohádky, ale tradiční podobu zvířete Juraj nahradil děsivým ptačím monstrem s ostrým zobákem a dravčími drápy, které byste v klasických pohádkách hledali jen těžko.
Uživatel německého původu na sociální síti Reddit s přezdívkou GrimmReality nedávno šokoval fanoušky českých pohádek svým příspěvkem: „I watched this with my kids. Big mistake. It felt more like a gothic horror than a fairy tale.“ Do češtiny bychom to mohli přeložit jako: „Dívali jsme se na to s dětmi. Velká chyba. Připadalo mi to spíš jako gotický horor než pohádka.“
A nemůžeme se mu divit. Už samotný začátek filmu se odehrává v lese, kde dochází k brutálnímu lovu. Následuje děsivé odhalení tajemného netvora, jehož podoba i chování mají k přívětivé pohádkové postavě hodně daleko.
Krása, která nahání strach
Herzův film je považován za vizuálně strhující dílo. Atmosféra temného zámku, tajemné chodby, gotické prvky a všudypřítomná mlha vytvářejí svět, který má k veselým pohádkám asi tak blízko jako medvídek Pú k Stephenu Kingovi.
Vlastimil Harapes, který ztvárnil netvora, byl pro tuto roli vybrán zejména díky svým tanečním schopnostem. Režisér totiž potřeboval, aby netvor měl nelidské, dravčí pohyby. Na masce netvora pracovali maskéři Jiřina Bissingerová a Jiří Hurych a výsledek byl povedený i děsivý zároveň.
Jeden z domácích diváků vzpomíná: „Jako malé děti nás na tuhle hrůzu vzali soudružky učitelky do kina, aniž věděly, o co jde. Myslím, že jsem nebyl jediný, který měl podstatnou část filmu zavřené oči a klepal se strachy.“
Dětské slzy, festivalové ovace
Zatímco československé děti schovávaly tváře do polštářů, zahraniční festivaloví diváci nadšeně tleskali. Film si odvezl prestižní Velkou cenu publika z pařížského Mezinárodního festivalu fantastických filmů, kde uchvátil náročné publikum mimo jiné perfektní vizuální stránkou.
V katalánském Sitges, který patří mezi nejvýznamnější festivaly hororového žánru na světě, pak „Panna a netvor“ triumfovala ziskem Zlaté medaile za nejlepší film. Znalci Herzovy tvorby se tomu asi příliš nedivili. Režisér měl odjakživa blízko k temnějším příběhům, viz „Spalovač mrtvol“.
Nahlédnutí do zákulisí natáčení
Přestože nejvíce scén vzniklo v ateliérech na Barrandově, kde architekt Vladimír Labský vybudoval celý zámek, natáčelo se občas i venku. Ve filmu můžeme poznat Suchdol nebo zámeckou zahradu v Mnichově Hradišti.
Zajímavostí je, že kvůli vysokému rozpočtu musel Herz ve stejných kulisách natočit současně i druhou pohádku, kterou je „Deváté srdce“. Stejné kulisy byly později využity ještě pro filmy „Tajemství Ocelového města“ a „Kočičí princ“. Ve scéně, kdy netvor v záchvatu šílenství zapaluje zámek, prý dokonce málem shořely celé barrandovské ateliéry.
Překvapivou informací taktéž je, že hlasy obou hlavních hvězd ve skutečnosti dabovali jiní herci. Zdenu Studenkovou, která ztvárnila Julii, nadabovala Taťjana Medvecká, zatímco Vlastimilu Harapesovi propůjčil hlas Jiří Zahajský. Herz původně usiloval o to, aby netvora namluvil Eduard Cupák, ten však odmítl propůjčit svůj hlas českému kolegovi.
Zdroje: csfd.cz, filmovyprehled.cz, filmserver.cz
