Nejdražší český film měl být jako Gladiátor. Nakonec připomínal kulturní vložku z pionýrského tábora
Půl miliardy korun, hollywoodské hvězdy a velké ambice. To mělo být vše, co nejvýznamnější český filmový projekt potřeboval k mezinárodnímu úspěchu. Namísto triumfu však přišlo jedno z největších filmových zklamání v historii tuzemské kinematografie.
Petr Jákl si splnil svůj největší sen. Osm let příprav, půl miliardy korun rozpočtu a mezinárodní obsazení plné hvězd, to všechno mělo katapultovat český film „Jan Žižka“ na světové výsluní a ukázat, že i malá země dokáže natočit trhák hodný Hollywoodu. Realita však byla stejně krutá jako středověký meč.
Režisér zasadil příběh do roku 1402, kdy byl Žižka ještě poměrně neznámý. O slavných husitských bitvách se tehdy nikomu ani nesnilo. Škoda jen, že ani ta největší investice v české filmové historii nedokázala zabránit fiasku.
Hvězdy světového formátu, výsledek domácí úrovně
Do role Jana Žižky Jákl obsadil Bena Fostera, vedle kterého se objevili takoví velikáni jako Michael Caine, Til Schweiger, Matthew Goode nebo Sophie Lowe. Z českých herců se ve filmu mihli Karel Roden jako král Václav IV., Ondřej Vetchý či dokonce zpěvák Ben Cristovao v roli kumánského bojovníka.
Til Schweiger původně chtěl hlavní roli, kterou ale nezískal kvůli tomu, že už byl podle produkce příliš starý. Místo toho dostal roli Jindřicha z Rožmberka. Sophie Lowe byla kontaktována pouhý týden před tiskovou konferencí přes Skype a následně spěchala do Prahy, aby byla včas na natáčení, které startovalo za několik dní.
Recenze si servítky nebraly
Kritiky i divácké reakce byly převážně drtivé. Jeden z recenzentů to shrnul takto: „TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ – sudlice drží rytmus, všichni vozoví hradbiči se zhluboka nadechnou ááá tři – čtyři: ‚Ktož vyhodil půl miliardy za lesní melodrama…‚“ Film lidé kritizovali za nepřehledné bojové scény, slabý scénář a neuvěřitelně chaotické vyprávění. Mnozí poukazovali na to, že i přes astronomický rozpočet působí snímek lacině a že veškeré peníze zřejmě padly na zahraniční herce.
Historické nepřesnosti a kontroverzní rozhodnutí
Historici si všimli řady nepřesností. Hlavní hrdina používá dýku daggenbrecher, která ale vznikla až o století později a sloužila k něčemu úplně jinému než k boji. A když zrovna neseče, tak nad ním krouží pták, který by se měl nacházet jen někde v Americe. Alespoň s tím okem to režisér trefil, Žižka o něj přišel už jako dítě a bylo to skutečně to levé. Na rozdíl od jeho sochy v Praze, kde má zakryté to pravé.
Válka proti přírodě
Problémy ale nebyly jen s filmem samotným. Lom U Chlumu po měsíčním řádění 150 lidí a třicítky koní vypadal jako válečné pole. Těžká technika přetvořila celou oblast, zlikvidovala přístup k jeskyni a zanechala naprostou spoušť, která je chráněnou oblastí.
Jákl přiznal, že ho inspirovaly filmy jako „Statečné srdce“, „Gladiátor“ nebo „Poslední samuraj“, které obdivoval v mládí. Chtěl natočit podobný velkofilm, ale s českým hrdinou, a jako nejvhodnější volbu viděl nikdy neporaženého Jana Žižku. Režisér na projektu makal celých osm let. Původní scénář od Dobeše a Petruše mu nestačil, tak napsal dalších pět úplně jiných verzí a každou ještě několikrát předělával.
Další recenze potvrzující fiasko
Další z kritiků byl ještě přísnější: „Dvouhodinové zoufalé pobíhání po lese, kamenolomu a jeskyni, které občas okoření mizerně natočené šermovačky se 40 střihy za vteřinu, aby nikdo neviděl ten nulový komparz, otřesnou choreografii a plastové rekvizity.“
Film ale měl i své světlé chvilky. Třeba když zazněla slavná „Ktož jsú boží bojovníci“, kterou nechali v původní staročeštině i v anglické verzi. Tahle písnička měla kdysi takovou sílu, že v bitvě u Domažlic v roce 1431 vyděsila nepřátelské vojsko.
Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, vltava.rozhlas.cz
