Jedovatějšího chlapa Československo ještě nezažilo. Nadával jak dlaždič, ale lidé se mu dodnes klaní

Na našich obrazovkách se v průběhu let a dekád objevila celá plejáda roztodivných postav, z nich každá měla své vlastní charakteristiky. Mohli jsme se tak smát společně s baviči, vysmívat se zmateným naivkám nebo se vztekat spolu s vášnivými choleriky. Všechny tyto postavy si nás ale dokázaly získat a to mnohdy natolik, že na ně vzpomínáme ještě řadu let poté.

Na obrazovkách máme mnohdy šanci sledovat charaktery, které dohání určití aspekty lidské povahy do extrému. Samozřejmě se jedná o narativní filmařský nástroj, který ale dává vzniknout nezapomenutelným postavám, které si dokážeme vybavit i celá léta po prvním uvedení snímku na obrazovky. Jednou z takovýchto postav byl tradicionalista, hlava od rodiny a cholerik, kterého však dodnes všichni milujeme. A jeho postava byla možná tak uvěřitelná i díky tomu, že částečně čerpal ze své vlastní psýché.

Oblíbený snímek plný legendárních hlášek

V České republice, potažmo Československu, vznikla celá řada nezapomenutelných snímků, ke kterým se rádi vracíme každý rok. Znovu a znovu. Jedním z našich vůbec nejznámějších filmů, který se stal nedílnou součástí Vánoc, jsou Hřebejkovy Pelíšky. Snímek, který zachycuje příběhy několika rodin v období tuhého socialismu a který zároveň analyzuje rozdílné přístupy lidí k životu v rámci totality.

Ve filmu Pelíšky jsme měli šanci sledovat mnoho brilantně napsaných postav různých profesí, pohlaví a věkových kategorií, z nichž každá svým přístupem obohatila optiku diváka zase o něco dalšího. Tyto postavy jsou nezapomenutelné nejen díky skvělému scénáři z pera Petra Jarchovského, který čerpal z knihy od Petra Šabacha. Lví podíl na tom má i herecký výkon jednotlivých herců a hereček.

V tomto legendárním filmu se tak vyřádila taková jména, jako Bolek Polívka, Miroslav Donutil, Simona Stašová nebo Jaroslav Dušek. Zároveň ve filmu položily základní kameny své kariéry herečky jako Silvie Maryško. A jeden z herců, který se zapsal do našich srdcí, byl i muž, který ztvárnil toho největšího cholerika a jedovatého chlapa.

Výbušná hlava od rodiny, která si nebrala servítky

Jedna z rodin, které máme v rámci filmu tu šanci sledovat, je složená z Jiřího Kodeta, Emílie Vašáryové a Kristýny Badinkové Novákové. Společně tvoří tříčlennou domácnost, kde veškerý chod dění určuje právě otec. Jakožto hlava rodiny. Tento cholerický válečný veterán se však musí potýkat se svojí manželkou, která před ním ze strachu skrývá své problémy a s dcerou, kterou jeho tuhá výchova nutí k rebelství.

Jiří Kodet postavu ve filmu ztvárnil naprosto dokonale a stal se zdrojem řady nesmrtelných hlášek, které si s radostí připomínáme dodnes. Dokázal perfektně vykreslit obraz postavy, která lpí na tradicích a hodnotách a to často natolik, že ji to zcela zaslepí. To dávalo vzniknout takovým situacím, jako je například legendární scéna s noky.

Jiří Kodet se tak do našich srdcí zapsal jako člověk, kterému k hrubosti stačí opravdu málo. Přesto však jeho postavu milujeme dodnes a dokázali jsme na ní najít řadu kvalit, se kterými člověk soucítí. A důvod, proč byla jeho postava tak uvěřitelná, možná částečně tkvěl ve skutečnosti.

Skutečnost se roli v něčem trochu podobala

Jiří Kodet byl muž z vážené rodiny, který dbal na dodržování tradičních hodnot a norem. Pocházel ze starého a váženého divadelnického rodu Steimarů a z neméně váženého výtvarnického rodu Kodetů. Jeho matka byla herečka a otec byl sochař, takže k umění obecně měl od útlého věku poměrně úzký vztah.

V jednom z rozhovorů jeho ovdovělá manželka Soňa Kodetová přiblížila, že při ztvárnění postavy cholerika z Pelíšků herec částečně čerpal ze své vlastní osobnosti. Jeho agresivita samozřejmě nikdy nedosahovala takových mezí, jaké byly ukázány ve filmu. Kvůli svému původu to byl však člověk, který lpěl na tradicích a docházelo k momentům, kdy kvůli tomu doma dělal trochu „dusno“.

Jeho manželka uvedla, že i doma měli někdy výbušnou atmosféru a to i o Vánocích. Byl schopen se rozčílit, když se děti u večeře například nevhodně zatvářily. V jeho výkonu v Pelíšcích však tohle všechno bylo dohnáno do extrému díky jeho hereckému umu. Postava Jiřího Kodeta je možná tak moc zapamatovatelná i kvůli tomu, že hrál znásobenou verzi sebe sama. Schopnost sáhnout takto hluboko do vlastního nitra však pouze svědčí o hereckém umu tohoto génia.

zdroje: cs.wikipedia.org, ahaonline.cz, csfd.cz