Nejlepší film všech dob nevznikl v Americe, ale v Československu. Takový trhák by nenatočil ani Spielberg

Záleží na tom, co si pod pojmem trhák vlastně představujeme. Přeneseně znamená, že něco, v našem případě film, trhá rekordy svou oblíbeností. Jinými slovy, že se jedná o mimořádně úspěšné dílo. Může to být snímek, který vidělo nejvíc diváků v kinech a přinesl nejvyšší tržby, film, který byl nejlépe hodnocený kritiky nebo ten, který nasbíral nejvíc ocenění. Společné mají to, že za sebou nechávají určitou kulturní stopu. A takovými tituly se československá kinematografie jen hemží.

Několik československých filmů obdrželo Oscara, anebo byly na tuto cenu alespoň nominovány. A snímek S tebou mě baví svět byl diváckou anketou vyhlášený za nejlepší film 20. století. Pohádku Pyšná princezna z roku 1952 zhlédlo v kinech 8 milionů diváků. Tato hranice u nás nebyla dosud žádným filmem překonána. A v návštěvnosti jsou na dalších místech Švejk (7,8 milionu diváků), Dovolená s Andělem (7,5 milionu), Anděl na horách (7,3 milionu diváků).

Pohádka z roku 1968

Tak nejprve pro vás malá nápověda, ale tentokrát to asi bude rychlé. Natočil ji režisér Bořivoj Zeman a scénář společně s ním vytvořil František Vlček st. Řazena je k žánru hudební komedie. A hudbu složil Jan Hammer mladší.

Když k tomu přidáme ještě obsazení, nebude nikdo z vás na pochybách, o jakou pohádku se jedná. Je veselá i smutná a plná krásných písniček. A aby byly písně skvěle interpretovány, byli do hlavních rolí vybráni zpěváci: Helena Vondráčková a Václav Neckář. A už vědí i ti, kteří se doposud nedovtípili; pohádka se jmenuje Šíleně smutná princezna. A jisté je, že takový trhák by nenatočil ani Spielberg – zřejmě to bude tím, že má k našemu národnímu humoru příliš daleko.

Návštěvnost v kinech sice nemá takovou, jakou měly výše uvedené starší pohádky. Ale to vůbec nic neznamená, protože koncem 90. let se rozšířily videopřehrávače a videokazety, proto lidé na nějaký čas přestali kino navštěvovat. A když se dnes pohádka reprízuje v televizním vysílání, sledovanost je vysoká. A není divu.

Co dělá naši pohádku jedinečnou?

Skvělé herecké obsazení: od již zmíněných zpěváků až po takové bardy jako byl Jaroslav Marvan, Bohuš Záhorský, Josef Kemr. Vynikající hudba i písničky, pohádce nechybí humor ani zápletka, v níž dobro vítězí nad zlem.

A v neposlední řadě obecenstvo velmi brzy v Šíleně smutné princezně pochopilo celou řadu narážek na režim a na situaci, která se v té době v naší zemi udála. Nezapomínejme, že byl rok 1968! Úchvatný je například dialog mezi pány Kemrem a Vostřelem, což byli největší padouši v tomto příběhu: „Kujme pikle, kujme pikle…“ „Neříkejte pikle, budeme konat kroky ve společném zájmu!“ „Ale to je totéž!“ „Ano, ale zní to líp…“ A divák rozuměl…

Konec je takový, jaký se v pohádkách očekává: mír zůstal zachován, princ s princeznou se vzali a proradní generálové a intrikující rádcové jsou po zásluze potrestáni. Ale teď si vzpomínám, že na konci v tom bahně už kuli další pikle. Rozhodli se, že budou dělat tlumočníky v zemi toho druhého. I když se v obou královstvích mluví stejně…

Zajímavosti z natáčení

• V čase 00:02:30 je při jízdě v kočáru za levým princovým ramenem přibližně na dvě vteřiny jasně vidět dopravní značka Pozor, dvojitá zatáčka, kterou filmaři zapomněli odstranit.
• Ve scéně, kdy rádcové omráčí prince, se za princem objeví rádce, který přichází z cely. Ten se tam ale nemohl dostat, když princ stále stojí ve dveřích.
• Kvůli emigraci do USA nesmělo být v titulcích uvedeno jméno skladatele Jana Hammera ml.

Divadelní adaptace

I té se tato hudební pohádka dočkala – dokonce už před 9 lety. Zhlédnout ji můžete v pražském divadle Studio DVA, a to nejspíš až v příštím roce. V listopadu, prosinci a lednu není hra v repertoáru, objeví se zase až v únoru 2026. Předprodej vstupenek už běží.

Hlavních rolí se ujali Berenika Kohoutová a Jan Cina. Což je geniální volba. Kdo trochu tyto mladé herce zná, musí uznat, že lépe snad vybrat ani nešlo. Oba jsou skvělí herci, zpěváci i tanečníci. Pro případ záskoku roli princezny nastudovala i Vendula Příhodová. Role proradných rádců byly přiděleny Janu Krausovi (jak jinak) a Bohumilu Kleplovi.