Ani S tebou mě baví svět, ani Mareček. Tohle byl skutečný filmový hit z totáče s hodnocením 88 %

Možná se domníváte, že největší hity socialismu byly filmy jako Marečku, pojdete mi pero! nebo S tebou mě baví svět, ale jste na omylu. Největší peckou československého filmu v tomto období bylo něco zcela jiného. Tento snímek zná skoro každý a hlášky z něj se u nás používají takřka denně. Pojďte se podívat, jakou legendární komedii máme na mysli.

V 70. letech se v socialistickém Československu lidi moc nenasmáli. Všude kolem nudná šeď všedních dní a televizní zábava byla pod striktní komunistickou cenzurou. I tak ale čas od času prošel nějaký ten klenot, který unikl radaru komunistické strany, nebo byl zkrátka zábavný a pro režim nevinný. Jiří Menzel měl díky svým filmovým úspěchům navíc poměrně volnější ruku než ostatní režiséři. A tak si mohl dovolit natočit tuhle legendární komedii, kterou dnes hláškují všichni. Na mysli máme Na samotě u lesa, která se řadí k předním hitům československého filmu.

Proč byl hitem?

Na samotě u lesa je specifická česká komedie, která má jedinečný humor, jenž nedokáže napodobit jen tak někdo. Zároveň dokáže navodit při sledování ten kýžený rodinný pocit. Za to vděčí asi především skvělé atmosféře, která divákům dokáže navodit domnění, že to jsou oni sami, kteří si pořídili chalupu na krásném českém venkově. Právě příběh o pražské rodině, která si zakoupí jednu takovouto chalupu, je příběhem, se kterým se u nás může sžít defacto každý. A to od nejmenších dětí až po naše prarodiče.

Film je navíc na svou dobu hvězdně obsazen a humor se mu dozajista upřít nedá. Ať už se jedná o Josefa Kemra v roli pana Komárka nebo třeba Ladislava Smoljaka a Rudolfa Hrušínského. Stěžejním aspektem jsou ale ikonické hlášky, se kterými si scénáristi vyloženě vyhráli. Z valně většiny z nich se během pár let staly lidovky, na které nedá někdo jen tak dopustit.

Jak předběhl Marečku a S tebou mě baví svět?

Filmy typu Marečku, podejte mi pero nebo S tebou mě baví svět jsou samozřejmě nestárnoucí klasiky, které si každý rád pustí znovu. O tom ostatně svědčí i jejich každoroční reprízy na českých vysílacích stanicích. Televize jsou těchto legend plné. Především pak v období různých svátků. Na samotě u lesa ale mělo oproti těmto filmům něco navíc. Nejedná se snad o nějaký výrazný komerční úspěch nebo kritické přijetí, ale spíše usazení se v pravidelném slovníků diváků. V době vydání filmu o něm mluvili všichni.

Nyní, po téměř 50 letech, tomu je dost podobně. Každý si rád připomene jednu z ikonických hlášek dědy Komárka a kdykoliv se film v televizi vysílá, neváhá usednout a sledovat od začátku až do konce. Kladnému přijetí samozřejmě dopomáhá i jméno váženého režiséra. Jiří Menzel zase jednou ukázal svůj citlivý, ale trefný, smysl pro humor, kterým se dostal pod kůži všem. Důkazem toho je i vysoké hodnocení na Československé Filmové Databázi ve výši 88 %.

Tam by chtěl žít každý

Nejenže film bavil všechny a každý si ho rád připomínal. Na samotě u lesa navíc přineslo obraz dobové idylky, kterou by měl nejraději každý tehdejší obyvatel Československa. Dost možná by za to lidé vyměnili svoje živobytí i dnes. Stará, ale udržovaná chalupa, pár domácích zvířat, všude kolem stromy a louky, kdo by tohle nechtěl mít. I z toho důvodu se k tomuto filmu diváci rádi opakovaně vrací, aby se nechali unést představou o idylickém venkovském žití. Především pak v dnešní ekonomické situaci, kdy je pomýšlení na takovouto chalupu spíše marným sněním o romantickém žití mimo společnost.

A co vy? Taky vnímáte Na samotě u lesa jako jeden z předních československých filmů nebo dáváte raději přednost něčemu jinému?

Zdroje: csfd.cz, filmovyprehled.cz, fdb.cz