Jestli tohle letos skončí pod stromečkem, připravte se na trapné ticho. Tenhle dárek patří k nejméně oblíbeným

Od té doby, co jsme dospělí, je dávání a dostávání vánočních dárků tak nějak náročnější. V dětství stačilo napsat dopis a dodržovat základní pravidlo: být hodný a poslouchat rodiče. A pod stromečkem se zhmotnily naše největší přání. Jenže od té doby, co jsme převzali roli Ježíška, se každoročně potýkáme s trablemi, co vhodného pořídit: ideálně tak, abychom se vyhnuli trapnému tichu u stromečku.

Bohužel ne vždycky se to povede a my pak sedíme v rodinném kruhu a sledujeme, jak se obdarovaný rozpačitě rozhlíží kolem sebe a zjišťuje, který příbuzný se takhle odvázal.

Když Ježíšek přesně věděl, co chceme

Bývaly časy, kdy Vánoce měly úplně jiné kouzlo než dnes. Když jsme byli malí, největší kouzlo byly dárky. Ježíšek byl neomylný, my jsme byli spokojení a žili jsme ve sladké nevědomosti faktu, že jednou si budeme muset namáhat hlavu s dárky tak jako naši rodiče a prarodiče. A vůbec, tahle výměna mezi dospělými a dětmi má své nezaměnitelné kouzlo, jenže dárky mezi dospěláky jsou úplně jiná kapitola.

Jak naložit s nevhodným dárkem? 

Jednoduchosti s dopisy odzvonilo, a my už nepíšeme seznam Ježíškovi, ale posíláme internetové odkazy svým blízkým ve snaze je postrčit tím správným směrem. Jenže i přesto se občas nějakému tomu šlápnutí vedle nevyhneme. A pak se ocitáme v situaci z úvodu článku, kdy rozpačitě sedíme nad rozbaleným dárkem a přemýšlíme, jestli je lepší lhát, nebo říct pravdu a zranit.

Univerzální odpověď na tento rozpor neexistuje a rozhodně záleží na kontextu. Pokud se do našeho vkusu netrefí blízký člověk, je to pro nás více zraňující a možná je na místě to s daným člověkem řešit. „Sice pravděpodobně dojde ke zranění ega, ale z dlouhodobého hlediska to vztah může posílit,“ uvádí psycholožka Olga Plíčková.

V praxi to však také znamená, že pokud nás bude chtít naše prababička potěšit ručně háčkovaným přehozem na hlavovou opěrku gauče, byť vyšel z módy před 70. lety, poděkujeme a máme radost z toho, že má prababička radost. U partnera je to možná věc, kterou je na místě citlivě řešit.

Ultimátní dárek

Existuje jeden dárek, který se během našeho života v našich očích doslova mění. V dětství jsme z něj bývali zklamaní, v pubertě s typickým komentářem „zase měkejš“ otrávení a v dospělosti se na něj těšíme a máme z něj nepokrytou radost! Už víte, co mám na mysli? Ano, jsou to ponožky! Z nudného dárku se stal všemi oblíbený kousek, ať už jsou kupované nebo s láskou pletené od babičky, je to neomylná vánoční jistota! Vždyť komu taky doma pravidelně nedochází zásoba a pojďme si říct, že nákupy ponožek jsou snad těmi úplně nejhoršími.

Tomuhle se raději vyhněte

Dárků, díky kterým nebudeme o Vánocích za hvězdu, je nepočítaně, od nevhodné kosmetiky, přes dekorace do bytu, které se nehodí, po různé aromaterapeutické svíčky či pyžama. V posledních letech k nim přibyl ještě jeden typ věcí, které dřív patřily mezi naprostou vánoční jistotu a přinášely radost po celé generace. Bohužel to ale vypadá, že ty časy jsou pryč a dnes tenhle dárek přinese spíš zvednuté obočí a rozpačité rozhlížení po místnosti.

Řeč je o sáňkách, bobech, kluzákách neboli lopatách či ježdíkách, jak se označují v regionech. Nový model takového pojízdného zařízení dříve zaručil nejen obrovskou radost u dětí, ale i dospělých, kteří ač to zpočátku nepřiznali, vždycky se rádi svezli také. Jenže poslední roky jsou na sníh skoupé, během svátků se místo bílé nadílky objevuje spíš déšť a bahno a není úplně na čem jezdit. Takový dárek pak po trapném tichu přesune někam na půdu nebo do sklepa, kde ho jednou za čas při velkém úklidu někdo objeví a s vidinou, že se možná bude ještě hodit, ho tam nechá.

Nicméně pokud jste takový dárek pro svoje blízké už koupili, nevěšte hlavu a udržte si naději, že letos už opravdu bílé Vánoce budou, a sníh se udrží minimálně do února. A pokud by se to nestalo, je to přece skvělá příležitost vyrazit někam na hory, kde si sněhové radovánky užije celá rodina.