Byla to naše nejmilejší dětská pohádka. Ale co se dělo za kamerou, připomíná horor
Představte si polibek, který sledují každoročně miliony diváků, ale který by dnes vyvolal vlnu pobouření a úřednických zákazů. Sovětská klasika, kterou jedni milují a druzí nenávidí, skrývá za naivním příběhem eticky problematický moment.
Za zápletkou stojí dramatik vyhnaný na Sibiř a dětská herečka, která si svůj první životní polibek odbyla před kamerami s mužem o 19 let starším. Tohle zákulisí milované pohádky vám možná navždy změní způsob, jakým se na ni budete dívat.
Vánoční klasika, která některé diváky rozpaluje doběla
První skupina nadšeně cituje legendární hlášky a těší se na svou čtrnáctou reprízu. Druhá skupina zoufale přepíná programy a diví se, proč musí zase koukat na to samé. Málokterý snímek vyvolává tak rozporuplné reakce jako sovětský „Mrazík“.
„Vidět tenhle film v ruštině s titulky, pak by asi bylo po kultu. Snad jediný film, kterému dabing přidal minimálně hvězdu navíc. A nebyla rudá,“ napsal jeden z diváků v recenzi. Jiný je ještě konkrétnější: „Je to naivní, sovětské, viděné už 100x, ale je to klasika, na kterou se každý rád podívá i po 101. a ani nehlesne.“
Příběh Nastěnky a Ivánka se poprvé objevil na československých obrazovkách v roce 1966, pouhý rok po své premiéře ve Sovětském svazu. Paradoxně se stal symbolem Vánoc v zemi, která k Sovětskému svazu po invazi v roce 1968 cítila spíš odpor.
Scéna, která by dnes neprošla cenzurou
Většina diváků si spojuje Mrazíka s nostalgií a neškodnými hláškami jako „Je ti teplo, děvenko?“ nebo „Nastěnku chci za ženu“, málokdo si uvědomuje etický problém, který se skrývá za romantickou zápletkou filmu. V době natáčení bylo představitelce Nastěnky, Natalji Sedychové, pouhých čtrnáct let, zatímco jejímu filmovému partnerovi Eduardu Izotovovi bylo třiatřicet.
Sama herečka později v rozhovorech přiznala, že tento polibek byl vůbec první v jejím životě. „Byla jsem úplné děcko,“ nechala se slyšet Natalja v jednom z rozhovorů, „hrála jsem samu sebe, mladičkou a naivní. Eduard byl moje první láska. Neskutečná a nádherná. A tajná!“ V dnešní době by takový polibek pravděpodobně vyvolal vlnu kritiky.
Za scénářem stál člověk trpící pod Stalinovým režimem
Ironií zůstává, že autorem scénáře byl významný dramatik Nikolaj Robertovič Erdman, který ve 30. letech strávil několik let ve vyhnanství na Sibiři za to, že napsal satirickou bajku o Stalinovi. Mnozí literární odborníci poukazují na to, že „Mrazík“ obsahuje prvky absurdního dramatu a symbolismu, kterými byl Erdman známý. Možná i proto film překračuje hranice jednoduché pohádky a nabízí více interpretací.
Natáčení plné bizarních momentů
Fascinující jsou i okolnosti natáčení filmu. Některé scény vznikaly za polárním kruhem v oblasti Murmansku, kde herci čelili extrémním podmínkám. Kvůli nedostatku surovin musela představitelka Marfuši, Inna Čurikovová, místo do jablka kousat do cibule, protože byla cenově dostupnější. Všechny pochoutky na filmové hostině byly natřeny benzinem, aby se jídlo nekazilo a aby je hladoví ruští herci během natáčení neujídali.
Představitel Baby Jagy, Georgij Milljar, údajně rád holdoval alkoholu, a proto musel režisér Alexandr Rou dávat pozor, aby herci nikdo během natáčení neprodal alkoholické nápoje. Bez tohoto hereckého veterána by film možná vůbec nevznikl. Když při natáčení prasklo ve sklepě, kde byl skladován filmový materiál, potrubí, byl to právě promáčený a zimou ztuhlý Milljar, kdo zachránil filmové kotouče.
Mrazík inspiroval muzikál na ledě, počítačovou hru, i vědeckou konferenci, na které například jistý fyzik dokládal, jakou rychlostí a po jaké křivce by musely letět kyje loupežníků, aby dopadly až půl roku po vyhození. Ať už patříte k fanouškům, kteří citují každou hlášku, nebo k odpůrcům prchajícím k jinému programu, „Mrazík“ nás i po šedesáti letech nutí přemýšlet, jak moc se změnily hodnoty naší společnosti.
Zdroje: reflex.cz, magazin.aktualne.cz, csfd.cz
