V sále se zastavil čas. Nejpodivnější český film vyhrál Oscara, po 29 letech jsme opět na vrcholu

Představte si učitele na základní škole v průmyslovém ruském městě, který dostane za úkol natáčet propagandu pro stát. On to udělá, ale zároveň posílá záběry tajně ven z Ruska. Výsledkem je film, který právě získal Oscara a na který česká kinematografie čekala bezmála třicet let. V sále se během promítání zastavil čas.

Kolju Jana Svěráka si pamatuje celá generace a Oscar, který si tento film odnesl v roce 1997, byl po dlouhá desetiletí tím nejcennějším, co tuzemská tvorba v Hollywoodu dokázala. Pak proběhlo skoro třicet let, během nichž sice Češi získávali nominace, ale zlatou sošku si domů neodvezli.

V noci na 16. března 2026 se to změnilo. Po téměř třiceti letech od Svěrákova triumfu česká kinematografie znovu dosáhla na Oscara v jedné z hlavních kategorií. Získal ho snímek Pan Nikdo proti Putinovi. Je to česko-dánská koprodukce, která vznikla za neuvěřitelných okolností. Jde přitom o vůbec první celovečerní dokumentární film s českou účastí, který kdy tuto sošku získal.

Ruský učitel, který se rozhodl natáčet víc, než mu bylo nařízeno

Za filmem stojí Pavel Talankin, ruský učitel základní školy z desetitisícového průmyslového města Karabaš na Urale. Město samo o sobě je zvláštní místo. Jde o jedno z ekologicky nejzatíženějších v Rusku, okolní krajina nese stopy desítek let těžkého průmyslu. Talankin byl mezi žáky oblíbený, jeho kabinet byl vždy otevřený a všem k dispozici. 

Se začátkem ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 se jeho práce proměnila. Škola dostala dost jasné instrukce, jak a co mají učitelé vykládat. Přišly válečné osnovy, povinné aktivity a celkově nové rituály. Talankin dostal za úkol to všechno dokumentovat na kameru a nahrávat na sdílený školní server.

Udělal to. Ale natáčel zároveň víc, než se od něj čekalo, a záběry posílal tajně přes internet ven z Ruska, do Dánska, neznámému příjemci. S vědomím, že pokud to někdo zjistí, může ho čekat výslech, vězení nebo něco horšího.

Praha, Kodaň a učitel na útěku

Na druhém konci toho neviditelného spojení stál dánský režisér David Borenstein, který reagoval na nabídku pomoci těm, jejichž práci ovlivnila ruská invaze. Ozval se mu Talankin a společně začali z hodin a hodin materiálu skládat film, který nakonec vznikl pod názvem Pan Nikdo proti Putinovi.

A jaká je česká stopa v tomto projektu? Produkce se v Česku ujali Radovan Síbrt a Alžběta Karásková ze společnosti PINK. Síbrt přiznal, že k tématu přišel trochu náhodou a Rusku ani příliš nerozumí, ale od první chvíle tušil, že jde o výjimečnou věc. Talankin mezitím v létě 2024 z Ruska tajně uprchl. 

Producenti a Borenstein mu sehnali azyl v Evropě. Talankin odešel a vzal si s sebou veškerý natočený materiál. Jeho matka, školní knihovnice, mu podle jeho vlastních slov úplně nerozumí a občas se hádají. 

Granát v ruce dítěte

Pan Nikdo proti Putinovi není klasický politický dokument, spíše je to osobní deník člověka, který žije uvnitř systému a sleduje, jak se kolem něj všechno pomalu mění, a to ne zrovna k lepšímu. Na škole přibývají vlajky, hymny i povinné projevy. Učitelé dostávají instrukce, jak hlásit podezření na vlastizrádnou činnost. 

Pašovi bývalí žáci odjíždějí na frontu. Na škole se koná beseda s příslušníky Wagnerovy skupiny, kteří dětem předvádějí, jak fungují nášlapné miny. Část dětí nicméně odmítne vzít granát do ruky. Talankin se rozhodne i pro přímý odpor. 

Do oken vyvěšuje písmeno X jako symbol solidarity s Ukrajinci a odstraňuje válečná Z z veřejných míst. Pro nás jsou to možná malá gesta, ale v Rusku za to hrozí tvrdý trest. Legálně se přitom vyhnul mobilizaci tak, že si zajistil potvrzení o zdravotní nezpůsobilosti pro armádu. 

Viděli jste Pan Nikdo proti Putinovi a co ve vás film zanechal? 

Zdroje: csfd.cz, novinky.cz, cs.wikipedia.org