Nejšílenější maska socialismu: V komediích hrála veselou kopu, její život byl spíše horor

Byla miláčkem českého národa, okouzlující komediantkou s dobrým srdcem a šarmem jí vlastním. Přesto se za životní oponou skrýval příběh plný zklamání, rozpadu rodiny a pomalého pádu do zapomnění.

Patřila k nejslavnějším, poté její sláva upadala.

Vzestup komediální hvězdy 30. let

V srdci slavné předválečné české kinematografie zazářila jako jedna z nejoblíbenějších komiček. Poprvé se objevila před kamerou už v roce 1936 a během pár let si vybudovala post stálice. Objevovala se ve filmech po boku hvězd jako Vlasta Burian nebo Jaroslav Marvan, například ve známém snímku Přednosta stanice, kde působila jako elegantní dáma, i v romantické komedii Bláhové děvče.

Její samotná přítomnost, charisma a přirozený humor jí zaručily to, že se stala jednou z nejkrásnějších a velmi obsazovaných hereček tehdejší československé filmové scény. Pod režisérskou taktovkou se pohybovala sebevědomě, jako by se narodila pro filmová plátna. Objevily se dokonce i zahraniční recenze, které ji popisovaly jako „brilantní stálici české kinematografie“.

Německo a okamžik, kdy svět zhasl

Na konci války však nastal výrazný zlom v jejím kariérním příběhu. V roce 1944 účinkovala pod pseudonymem „Maria von Buchlow“ v německých filmech jako Glück unterwegs a Schicksal am Strom natáčených v Protektorátu. Po osvobození v roce 1945 to znamenalo podezření z kolaborace. I když nebyla právně odsouzena, byla nucena se na čas stáhnout z veřejného života.

Komise její případ řešila a v lednu 1946 jí povolila opět natáčet. V realitě však přišla o velkou část své slávy i přízeň diváků. Nastupující generace už měla jiné herecké idoly a lákaly je nové neokoukané tváře.

Soukromé peklo za oponou slávy

Narodila se 27. dubna 1913 na Malé Straně v Praze. Její rodina měla hluboké umělecké kořeny. Otec Benno Kabát byl architekt a amatérský divadelník, strýc Josef Šváb‑Malostranský slavný kabaretiér. Měla okolo sebe inspiraci i zázemí kulturního prostředí, které jí otevíralo dveře na plátno i jeviště.

Ve 30. letech zažila vrchol kariéry, ale v soukromí ji zasáhly tvrdé rány. Krátký, 41 dní trvající sňatek s Ludvíkem Králem skončil rozvodem. Kvůli jeho častým cestám do Indie, kam sama Kabátová nezískala vízum. Později našla nový domov u olympionika Jiřího Zavřela, za kterého se provdala v roce 1956. Když jim v roce 1957 narodil syna, vypadalo to jako idylka. Jenže Zavřel, sportovec z olympiády 1936, byl tehdejším komunistickým režimem odsouzen za špionáž a koncem 60. let emigroval do USA. Kabátová tak zůstala sama bez rodiny a bez blízkých. Syn žije dodnes ve Spojených státech.

Už se neobjevovala

Po válce se objevovala jen sporadicky. Hrála v místních amatérských scénách, působila jako koloristka fotografií, nebo uvaděčka v malém kině. Na konci 60. let se objevila v epizodní roli ve filmu Hvězda, poté i v televizních či dokumentárních projektech. Dále se objevila i v cyklu 13. komnata, kde byla vnímána jako symbol roztříštěné hvězdy minulosti. Někdy byla popisována až jako zranitelný obětní beránek totalitního režimu.

Ministr kultury Pavel Dostál konstatoval: „Zita Kabátová je živý kulturní poklad, živé kulturní dědictví této země. Ona patří neodmyslitelně k začátkům české kinematografie.“

Historický návrat

Ač okrajově, v 90. letech se její jméno vrátilo do povědomí diváků. Dokumenty jako Rendez-vous se Zitou nebo v Českém rozhlase připomněly poslední žijící tvář filmové komedie 30. let. Odbornice na filmové dějiny Olga Petrová zmiňuje:

„Zita Kabátová je nejen pamětnicí jedné éry, ale i symbolickou obětí, která všechno ostatní vedle filmové slávy ztratila, rodinu i životní jistoty.“.

Jméno, které zní

Zatímco divadelní role a filmové tituly mají diváka pobavit, až teprve jméno Zita Kabátová dělá celé dílo z období 30. let zajímavé. Pod tímto jménem se skrývala žena, která na jedné straně žila „komedií“ československé kinematografie, a na druhé straně čelila realitě, která k ní byla celkem krutá.

Komedie nebo horor?

Byla to krásná a usměvavá žena, čistá duše, a hlavně herecký talent. Ovšem za tím vším byla i sousta stínů a melancholie. Válka, kolaborace nebo jen podezření z ní, krátké manželství, vystěhovalý syn a pozdější samota. Sama Kabátová často vzpomínala na to, že: „Světla reflektorů jsou prostorem, ale za nimi leží tisíce malých kroků, které nikdo neviděl.“ I když se věnovala herecké komedii, její životní příběh se zdá spíše tragický než komický.

Film už skončil, ale příběh žije

Příběh Zity Kabátové není prostě jen příběh něžné herečky z kinematografie dob minulých. Je to příběh dvou rovin, komedie versus osobní tragédie, sláva versus zapomnění, světla reflektorů versus stíny každodenního života. A přitom, poslední roky věnovala sbírání vzpomínek, rozhovorům, připomínání kolegů. I takhle může vypadat herecký svět. Ne vždy je všechno tak růžové, jak se na první pohled zdá.

Zdroje: ctidoma.cz, cesky.radio.cz, imdb.com