Komunisté se skrze nejslavnější českou komedii chtěli lidem dostat pod kůži. Po 45 letech to většina Čechů stále netuší

Ne všechno se dá na první pohled jasně rozpoznat. Poněkud překvapeně se lidé mohou cítit poté, co zjistí, že jejich milovaný film je měl v minulosti přimět milovat tehdejší režim. Komunisté zkrátka věděli, jak se lidem dostat pod kůži. 

Ještě než vám prozradíme, o jaký film, který je tu s námi již desítky let a pravidelně je reprízován, se jedná, pojďme si říct, co je to propaganda. Byť se ve větší či menší míře stále objevuje kolem nás, na vlastní kůži ji zažily spíše starší generace. Cílené a systematické šíření informací se snaží nenápadně ovlivnit názory a chování lidí. 

Skrytá propaganda se objevuje v mnoha filmech 

Manipulace lidí je nenápadná a pozvolná tak, aby nebyla ihned prozrazena. Ideálním příkladem je druhá světová válka a šíření nacistické propagandy. Pozvolným způsobem lidé začali věřit, že jsou tehdejší myšlenky správné, válka je nevyhnutelnou a vhodnou a antisemitské názory naprosto v pořádku. Propaganda v Československu byla velmi silnou například v období po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Tehdy byla přes rozhlas šířena sovětská verze událostí, která samozřejmě byla od reality na míle vzdálená. 

Trezorové snímky bojovaly proti režimu 

Mnoho filmů natočených za totality nevyhovovalo režimu. A tak se stávalo, že tyto snímky skončily v trezoru. Trezorové snímky byly zakázané. Oficiálně nesměly být vysílány a k divákům se dostaly pouze tehdy, pokud se je někdo rozhodl tajně sledovat. Tím ale diváci riskovali problémy s tehdejší policií. Mezi nejznámější trezorové filmy, které mohly být vysílány až po pádu komunismu, patří Ucho, Kladivo na čarodějnice, Skřivánci na niti či ve světě známý film Věry Chytilové Sedmikrásky. 

Komedie dokázala propagandu skrýt za své vtipy 

Filmem, který si s režimem skrytě notoval, byl snímek Jiřího Menzela natočený v roce 1980 Postřižiny. Tím, co na první pohled diváky zaujme, jsou vtipy jedné z hlavních postav Pepina i krása a volnomyšlenkářská povaha Maryšky. Ve skutečnosti se ale ve filmu objevuje i skrytá propaganda. Té si mnozí diváci dodnes nevšimli. A tak je film stále velmi populární komedií, která je pravidelně reprízována na běžných televizních stanicích. 

Ve filmu si zahrálo mnoho hereckých hvězd. Zajímavostí může být, že většina z nich byla vůči režimu buď neutrální nebo je naopak režim neměl příliš v lásce. Problémy s režimem měl po podepsání Charty 77 herec Rudolf Hrušínský. Režim neměl příliš rád ani Jiřího Schmitzera. Politicky neutrální byla herečka Magda Vášáryová či herec Jaromír Hanzlík. Tím, koho naopak režim miloval, byl autor hudby, který byl zároveň členem KSČ Jiří Šust. O jeho hudebním talentu není pochyb, zároveň je ale jasné, že právě stranictví mu pomohlo k mnoha filmovým příležitostem. 

Film se nenásilnou formou snaží spřátelit diváky s režimem

Filmem, o kterém je řeč, jsou Postřižiny. Ten baví jak děti, tak dospělé. Právě díky vtipnému pojetí celého filmu si většina diváků nevšimla snaze propašovat do filmu různé propagandistické idey. Ty se objevují již v samotných dialozích. Lidskými kvalitami jsou zde práce, dodržování řádu i smíření. Ve scénách, které by u lidí mohly vyvolat kritiku, vždy hraje smířlivá a pozitivní hudba. Scény jsou postaveny tak, aby hlavní roli hrála kolektivní práce, naopak konflikt zde nemá téměř žádné místo. 

Opakovanými záběry, které mají člověka přimět stát na straně socialismu, jsou idylické záběry venkova. Ty mají vytvořit pocit bezpečí a kontinuity. Práce vždy vypadá smysluplně, všechny baví a zaměstnanci si užívají tvoření hodnot. Ve filmu se neobjevují žádné politické spory. Zásadní roli hraje humor. Prostřednictvím něj jsou skryty ideové obsahy. Podprahově je člověk sice vnímá, ve skutečnosti jsou ale schované za vtipem a zábavou.

zdroje: Csfd.cz, seznamzpravy.cz, Aktualne.cz